Na pořad dne se dostávají až s dokončovacími pracemi, a to jak dobře známo mívá už stavebník hluboko do kapsy. Přesto lze investici do kvalitně provedené klempířiny vřele doporučit, protože tak máme možnost významným způsobem ovlivnit životnost celé stavby. Finančně náročnější materiály pro klempířské práce ušetří náklady na další údržbu!
Na úvod jen pro pořádek objasněme, co všechno pojem klempířské výrobky v případě rodinného domu zahrnuje. Jedná se o plechové výrobky na střeše a průčelí budov chránící především před povětrnostními vlivy, konkrétně oplechování okapů střech, úžlabí, nároží, atik, lemování komínů a podobně.
Plechový deštník
Asi nejznámějším klempířským prvkem je nepochybně okap. Přesněji řečeno okapní žlab (okap je termín označující hranu přesahu střechy nad půdorysem budovy), sloužící k odvodu vody od stavební konstrukce a zabraňující podmáčení spodní stavby. Okapní žlaby jsou většinou součástí celého okapního systému, který tvoří ještě mimo jiné žlabové kotlíky a odpadní potrubí. Podle umístění rozlišujeme žlaby podokapní, nástřešní, nadřímsové, zaatikové a mezistřešní, podle tvaru půlkruhové a čtvercové. Pro klasické šikmé střechy se nejčastěji volí podokapní žlaby půlkruhového tvaru o průměru asi 10 - 16 cm a ke krokvím se připevňují žlabovými háky z boku nebo shora. Žlaby navazují na žlabové kotlíky odvádějící vodu do potrubí, přičemž jejich spád ke kotlíku je 1:200 až 1:100 a délka žlabu od žlabového čela ke kotlíku by neměla přesáhnout 15 metrů. Důležité je provádění dilatací v předepsaných místech žlabu.
Jako spojnice mezi žlabem a potrubím slouží již zmiňované kotlíky - kónické prvky, jejichž průměr se zužuje do průměru odpadního potrubí a které se připevňují ke žlabům nýtováním, k odpadnímu potrubí pak přes takzvané horní koleno. Průměr samotného odpadního potrubí se řídí velikostí odvodňované plochy střechy (na 1m2 střechy přibližně 1 cm2 plochy průřezu odpadní trouby). Přichycení trub obstarávají zděře připevněné vruty do fasády, vyústění potrubí se pak řeší buď do štěrkem vyplněných kanálků, odkud má voda možnost odtéct například na zahradu, nebo lépe do obecního svodu dešťové kanalizace.
Za hodně peněz hodně muziky Jako již tradičně u stavebních materiálů, i v případě okapních systémů čeká na investora široký výběr materiálů. Nejlevnější a nejpoužívanější variantu představuje pozinkovaný plech. Jeho hlavní devizou je nízká cena (metr žlabu lze pořídit kolem stokoruny). Stavebník se ovšem musí připravit na to, že je třeba provádět pravidelnou údržbu novými nátěry, a zabránit tak korodování.
Stále více se prosazující variantu k pozinkovanému plechu představuje všudypřítomný plast. Jeho výhody a nevýhody jsou známé - prakticky bezúdržbový provoz, nízké pořizovací náklady, široká barevná škála, to vše jako protiváha menší mechanické odolnosti a lacinějšímu vzhledu.
Velice oblíbeným materiálem pro okapní systémy je v tuzemsku měď. Její nezaměnitelný lesk totiž jasně upozorňuje na bonitu majitele - pořizovací náklady jsou totiž přibližně pětinásobné oproti pozinkovanému plechu. Nutno ovšem říci, že pořízení měděných klempířských prvků není žádná rozmařilost, ale rozumná investice. Majitel se může těšit na kvalitní materiál, který nepotřebuje prakticky žádnou údržbu. Pokud mu například okapy přes noc z domu nezmizí (nebudou mu ukradeny), pak mu budou sloužit dlouhá léta.
Obdobnými kvalitami jako měď vyniká i titanzinek, ten zase zvolí zájemci o chladnější, jednodušší design.
Stavebník by se neměl nechat zaskočit barevnými změnami klempířských prvků - na mědi se vytvoří zelenkavá vrstva měděnky, titanzinek má zase tendenci černat. Nicméně na kvalitě obou materiálů se tato optická změna nepodepisuje.
Další možností je nechat zhotovit klempířské výrobky z hliníku, eventuálně z poplastovaného plechu.
Malé detaily s velkým významem Klempířské práce nekončí montáží okapního systému. Neméně důležité je oplechování i dalších částí stavby. Konkrétně u střechy oplechování úžlabí (styk dvou kolmých střech - týká se prakticky všech domů s půdorysem ve tvaru písmene "L"). To se řeší pomocí plechových plátů, které se přichycují příponkami (prvek pro přichycení plechového výrobku ke konstrukci) a které vytvoří v úžlabí vodě odolnou "vanu", zabraňující zatékání do střechy. Stejnou funkci má také lemování střešního okna, provedené z hliníku, mědi nebo titanzinku. Nicméně s výběrem lemování pro střešní okno si nemusí stavebník lámat hlavu. Pro každé okno je navrženo specifické lemování, které je s jeho rozměry plně kompatibilní a které je v nabídce výrobců střešních oken.
Totéž platí o výrobcích komínů, kteří rovněž oplechování buď přímo vyrábějí, nebo úzce spolupracují se subdodavatelskou firmou. Ta komín opatří vyspádovanými plechy, které od něj odvádějí vodu a zabraňují zatékání do choulostivého přechodu taškové krytiny a vyústění komína.
Klempířské práce se ovšem týkají i majitelů domů s rovnou střechou. U těch je důležité pečlivé provedení lemování přechodu ploché střechy a atiky. Právě tento spoj bývá příčinou zatékání do objektu. Z toho důvodu se obdobně jako u úžlabí šikmých střech opatřuje plechovými pláty instalovanými na stojaté příponky. Rovněž atika se opatřuje krycím plechem.
Do klempířských prací patří dále oplechování parapetu (který bývá paradoxně "oplechován" nejčastěji plastem) nebo řada maličkostí zpříjemňujících bydlení, jako jsou například sněhové zachytávače nebo ochranné mřížky proti ptactvu.
Obecně platí, že každé lemování a oplechování by mělo mít minimální sklon pět procent, přičemž obligátní tloušťka plechu je asi 0,6 mm podle druhu materiálu.
-Dům a zahrada 2/2007- Foto: http://www.isifa.com/, Lindab