U nově postavených domů se často setkáváme s modelem, kdy je jedna koupelna v přízemí a druhá v patře. Protože prostory v přízemí obvykle využíváme jako sdílené a společenské, můžeme předpokládat, že do přízemní koupelny se budou členové rodiny "courat" po většinu dne a budou sem chodit i návštěvy. Zde se tedy opravdu vyplatí od koupelny oddělit toaletu a vybavit ji i malým umyvadlem na opláchnutí rukou. Návštěva pak nebude mít důvod otevírat dveře do samotné koupelny, kde to může za denního provozu vypadat všelijak - zvláště je-li domácnost početnější a přízemní koupelna slouží zároveň i jako prádelna.

Vybavení přízemní koupelny pak záleží čistě na životním stylu konkrétní rodiny a samozřejmě na celkové velikosti domu. Pokud třeba není místo na výše zmíněnou prádelnu, pračka a případně sušička mohou přijít právě sem. Máte-li malé děti, které se rády vracejí ze zahrady zamazané blátem, bude praktické mít tady větší umyvadlo nebo aspoň koutek na kbelík, do kterého zašpiněné oblečení ihned namočíte.

Dilematem často bývá, zda vanu umístit do přízemí a sprchu do patra, nebo naopak. Rodiny s dětmi se obvykle rozhodnou pro vanu v patře, kde je to blíž k ložnicím a vykoupaná dítka se mohou rychleji přesunout do postele. Patro navíc bývá intimní zónou, která více nahrává dlouhé večerní relaxaci ve vaně než rychlé sprše po práci.

Jestliže v domě bydlí starší pár nebo prarodiče, je praktické zabudovat do přízemní koupelny bezbariérovou sprchu. To se ostatně vyplatí i v případě, že vás prarodiče jen čas od času navštěvují a přespávají u vás.

Z hlediska dispozice je pak výhodné, pokud jsou obě koupelny i toalety umístěny nad sebou, protože se tak ušetří na rozvodech. Voda i odpad jsou pak jednoduše vedeny v jedné linii, čímž se sníží finanční náročnost stavby.