Mnoho lidí sní o tom, že jednoho krásného dne budou mít vlastní dům. Jedním ze způsobů jak si splnit takový sen je dřevostavba, která vyjde v konečné fázi na 80% toho co totožný zděný dům, nehledě na to, že i doba výstavby je kratší. I přes tyto dvě nesporné výhody jsou u nás dřevostavby hodně neoblíbené. Není divu, že jsou montované domy u nás v neoblibě a nevěříme jim, zvláště podíváme-li se do minulosti, tak se zrovna nemají čím chlubit. Například takzvané teskobaráky, provizorní objekty, či formaldehydové aféry spojené s někdejšími licenčně produkovanými "okály". Tyto omyly minulosti nemají však se současným pojetím rodinného domu jako montované dřevostavby skoro nic společného. Nynější produkce dřevostaveb z jejich celkové užitné hodnoty, tepelně izolačních materiálů, životnosti i architektury se nachází úplně na jiné úrovni. Navíc i jejich vnější vzhled bývá natolik "kamenný", že laik často ani na první pohled nepozná, zda je dům konstrukčně z cihel, tvárnic nebo právě ze dřeva. I přes zcela jinou technologii se v České republice dřevostavbám nedaří. Ukazuje to fakt, že u nás v montovaných dřevostavbách žije necelé jedno procento lidí, zatím co například v Německu desetkrát více. Možná je to i důsledek toho, že se rodinný dům u nás pokládá za jakousi modlu, na kterou se nejen dlouhodobě spořilo, ale i dlouhodobě dřelo. Oproti zemím, kde se montované rodinné domy na bázi dřeva stavějí nejvíce - Americe, Skandinávii a v některých západoevropských státech - se chápe přece jen více jako spotřební zboží. Je to výsledek nejen jeho snazší dostupnosti, ale zároveň i jiného životního stylu. Pokud tedy chceme co nejdříve a možná i levněji bydlet ve svém, neměli bychom na montované dřevostavby pohlížet s předsudky, ale naopak jim začít důvěřovat.