Tiskárny Sackett-Wilhelms Lithographing and Publishing Company byly ohromné výrobní komplexy na noviny a časopisy tehdejší doby. Bohužel měly ohromný problém s teplotou a vlhkostí vzduchu, se kterým se snažili bojovat různými způsoby. Problém se projevoval nejvíce během schnutí barev a na papíru, který byl vlhký a měnil své rozměry a kroutil se.

Willis Haviland Carrier (26. listopadu 1876 – 7. října 1950) byl zaměstnancem této společnosti. Už v roce 1901 se osvědčil firmě, když jí instaloval vylepšovák na kotlích, který ušetřil firmě ohromnou sumu peněz.

Pak se začal zabývat problémem s teplotou a vlhkostí. O kondenzaci vody na trubkách se studenou vodou ví každé malé dítě, ale Carrier to dokázal využít a zavedl tuto jednoduchou poučku do praxe. Do výrobních prostor zavedl trubky s chladnou vodou, na kterých se kondenzovala vlhkost. Okolní vzduch se tak ochlazoval a navíc se snižovala vlhkost, která je hlavním nepřítelem papíru. Studená voda se brala buď z místní studny, nebo byla ochlazována na principu dnes standardně známém z ledniček a klimatizací – kompresí stlačitelného média a jeho následnou expanzí. Bohužel v té době to byl čpavek nebo nebezpečný propan.

O HISTORII KLIMATIZACÍ SE DOZVÍTE VÍC V ČLÁNKU NATIONAL GEOGRAPHIC

Carrier čtyři roky toto zařízení zkoušel, než si jej dal patentovat. Dodnes je na americkém patentovém úřadu zapsán pod spisovou značkou 808897. Carrier se stal jedním z nejbohatších lidí své doby a dodnes jeho firma vyrábí miliony klimatizací po celém světě.