Komuli Davidovu objevil v roce 1887 na hranicích Číny s Tibetem francouzský misionář a botanik Armand David, podle nějž dřevina dostala svůj druhový název. U nás byl tento půvabný keř poprvé zasazen v roce 1911 v zámeckém parku v Průhonicích a poslední dobou roste jeho popularita i mezi drobnými zahrádkáři. Pokud vás taky trápí obavy z ubývajícího hmyzu v české přírodě a jste ochotni na své zahradě nabídnout domov motýlům, čmelákům a včelám, komule Davidova je pro vás jako stvořená. Ne nadarmo se jí přezdívá "motýlí keř".
Pro komuli je nutné vybrat teplé a slunečné stanoviště; ve stínu by málo kvetla a zamrzala. Půda by měla být humózní, vlhká, ale propustná, nejlépe s obsahem vápníku. Těžké, jílovité půdy keři nevyhovují. Komule není moc vhodná ani do skupinové výsadby s jinými dřevinami, nejlépe se uplatní jako solitér nebo živý plot. V případě živého plotu ale pozor, některé kultivary dorůstají výšky pouhých 1,5 metru. Zjara se navíc provádí radikální řez, protože komule kvete jen na letorostech - v jarních měsících tedy nemůžeme počítat s vysokou, neprůhlednou zástěnou.
Zatímco původní barva květenství byla fialová, dnes seženete vyšlechtěné odrůdy s květy bílými, růžovými, červenými i modrými. Květenství po odkvětu odstraňujeme, čímž podpoříme další nakvétání. Hnojíme hnojivem pro okrasné dřeviny s obsahem vápníku a draslíku.
Na zimu ke komuli Davidově nahrneme hromádku kompostu a klidně ještě přidáme listí, které zajistíme netkanou textilií. Rostlina sice po namrznutí obvykle dobře regeneruje, ale přesto je jí lépe v teple. Z tohoto důvodu se její výsadba ani nedoporučuje ve vyšších polohách a studenějších oblastech.