Ano, koupelna. Ta moje věčná starost. Pamatujete, jak jsem koupelnu třikrát rekonstruoval? Tím to samozřejmě neskončilo. Každý rok musím přetěsnit oblast kolem vany tmelem, protože za ni zatéká. Ani odborníci mi nedokázali poradit, co s tím mám dělat, aby tam nezatékalo. A tak každý rok vezmu do ruky odlamovací nůž, očistím spáru kolem vany a natlačím tam nový tmel, aby soused o patro níž neměl na stropě mokrý flek.

Jenže ani to není všechno. Bydlím v paneláku a vlhkost se v koupelně prostě drží, ať dělám, co dělám. Máme posuvné dveře, takže naše maličká koupelna je neustále otevřená. Máme tam větrák, který pouštíme. Ale stejně to nepomáhá.

Zas a znovu

Dlaždičky v koupelně sahají, jako to obvykle bývá, asi třicet centimetrů pod hranu stropu. Zbytek je bílá malba. Jenže vysokou vlhkostí se tahle část (včetně stropu) stává rozleptanou bílou hmotou, která po čase popraská, a dokonce i omítka pod ní to odnáší dost tvrdě. Často opadává až na perlinku.

Čtěte také

pátek 13

Čtěte také

Pátek třináctého

A tak každý rok, ve dnech, kdy děti má na pár dní babička, vylezu na vanu a štafle a ten vršek oškrábu, ošetřím, zatáhnu, napenetruju, naimpregnuju, prokleju, natřu… dělám cokoliv, jen aby to vydrželo. Zatím bez úspěchu. Takový malý kousek a tolik práce. Vždyť jen to vystěhování všech těch koupelnových serepetiček zabere spoustu času. Každá vrstva, každé vyspravení stěny, penetrace, malba… všechno potřebuje čas na zaschnutí. Všechno potřebuje nářadí, štafle, zakrývání, čištění. A je jedno, že se jedná o prostor o rozměrech 1,7x1,7 m.

A tak jsem se tento týden znovu do toho dal. Nový postup, jiný nátěr, stejná víra, že to tentokrát vydrží. Tak mi držte palce, ať to tentokrát zůstane na místě alespoň dva roky.

P.S. Rada na závěr. Až půjdete do komory pro hadr, abyste utřeli barvu z podlahy, nejdřív zkontrolujte, jestli jste do té barvy nešlápli. Ušetří to dost práce. :-)