O bazénech je všeobecně známo, že jejich pořizovací cena je vysoká. Ovšem není konečná. Aby sloužil tak jak má, musíme se o něj starat. V první řadě o vodu. Křišťálově čistá a hygienicky nezávadná voda je pýchou každého vlastníka. Aby taková byla během celé sezóny, musí být bazén vybaven náležitou úpravnou vody a spotřebitel musí dodržovat základní pravidla údržby. Projevem znečištění vody je zákal (voda mění také barvu) a bakteriologické znečištění. Obojí se projevuje v relativně krátké době. Způsobují to jemné koloidy anorganického původu, které jsou rozptýlené po celé bazénové ploše. Ve vodě je kromě těchto látek také množství dalších bakterií a nečistot jako jsou vlasy, prach, špína či rostliny, které dovnitř napadají z okolí. Existuje několik procesů k úpravě vody, které vznikly napodobením přírodních procesů, kterým se voda podrobuje v průběhu svého koloběhu v přírodě. Způsoby odstraňování nečistot Vlasy, trávu, listí i látky, které plavou na vodní hladině jako např. opalovací olej odstraňujeme mechanickým způsobem. Jemných suspenzí a koloidních látek se zbavujeme chemickým srážením či koagulácií. Zdravotní nezávadnost vody zajistíme dezinfekcí. Některé látky nelze vůbec odstranit, jejich koncentraci zmenšíme pravidelným doplňováním čerstvé vody. Všechno zajišťuje úpravna vody, která se speciálně navrhuje ke každému bazénu zvlášť. Jejím úkolem je, aby kapacita a technologické zařízení bylo schopné zabezpečit optimální kvalitu vody. Během provozu musí zajistit mechanické čištění, odstraňovat látky tvořící zákal a zabarvení, udržovat správné pH vody, zamezovat tvorbě řas a odstraňovat roztoky. Filtrace bazénové vody Konstrukce filtrů umožňuje dva základní systémy recirkulačních úprav. Prvním je gravitační systém používaný spíše výjimečně. Je beztlakový a předpokládá otevřené rychlofiltry. Častějším je systém využívající při úpravě tlakové filtry. Jeho hlavní výhodou je pružný provoz a zvýšený výkon. Rozeznáváme pískové filtry, které jsou schopné zachytit částice od 25 do 40 mikronů, filtry s filtračním nábojem zachycující částice od 10 do 20 mikronů a filtry pracující na principu náplavní filtrace zachycující částice od 1 do 3 mikronů. Nejčastěji se můžeme setkat s pískovými vertikálními tlakovými filtry. Podle uspořádání filtru a přívodu upravované vody mohou být jednoproudové nebo dvouproudové a založení filtračních náplní určuje počet vrstev – tedy jednovrstvé, dvojvrstvé či vícevrstvé. Dezinfekce bazénové vody Bazénová voda se dezinfikuje několika různými metodami: Chemickými prostředky Existuje velké množství těchto prostředků, proto je tato metoda velmi rozšířená. Používá se chlór a jeho sloučeniny (plynný chlór, tekutý chlór, chlórnany, chloramíny atd.), kyslíkové přípravky (ozón) a ostatní halogeny (jód, brom). Jejich účinnost závisí na druhu a množství mikroorganizmů ve vodě, jejích fyzikálních i chemických vlastnostech. Přípravky se musí do vody perfektně rozmíchat a nechat určitý čas působit. Fyzikálními metodami Výhodou této metody je, že se prostředky nedostávají do vody, takže žádná látka neovlivňuje chuť a její pach. Používá se UV záření, které zasahuje mikroorganizmy, brání jejich reprodukci a způsobuje rozpad. Působí okamžitě, obsah minerálů se nemění a nedochází k žádným reakcím. Ačkoli se tato metoda může zdát dokonalou, má také svá úskalí. Dezinfekce nezabezpečuje ochranu před dalším infikováním a je poměrně citlivá na změny složení vody. Další možností je ultrazvuk, kdy k dezinfekčnímu účinku dochází krátkými zvukovými vlnami s vysokou frekvencí pro lidské ucho neslyšitelné. Princip spočívá v tom, že ultrazvuk způsobí silný pohyb molekul, ty se o sebe třou a díky tomu se trhají a ničí. Tato metoda se používá výjimečně, protože je finančně náročná a tedy neekonomická. Poslední možností je dezinfekce teplem, která patří k nejstarším způsobům. Voda se zahřeje na teplotu 70 a 75oC a bakterie se tak ve vodě zničí. Olygodynamické prostředky Oligodynamické účinky tedy česky řečeno schopnost usmrcovat bakterie některých kovů (především stříbra, mědi a jejich solí) je známí už z antické doby. Jde o narušení látkové výměny v živých buňkách tím, že se zastaví činnost některých enzymů vlivem iontů stříbra či mědi. Rozeznáváme kontaktní katadynácii, elektrokatadynácii a olygodynamické přípravky. Mechanické prostředky Sem patří již zmiňované filtry, které zachycují nečistoty v různých velikostech (podle typu filtru) a také sedimentace. Organické látky se vysrážejí některou z chemikálií, na konci upravovaného procesu se však musí použít chemická nebo fyzikální dezinfekce. Výhody a nevýhody jednotlivých způsobů dezinfekce Chlornan sodný Výhody: malé provozní náklady Nevýhody: účinnost je závislá na hodnotě pH, tvoří se THM a senzorické závadné látky Chloraminace Výhody: menší tvorba THM a senzorických závadných látek Nevýhody: menší dezinfekční účinnost v porovnání s chlornanem sodným Oxid chloričitý Výhody: malá závislost účinnosti na hodnotě pH, menší tvorba THM Nevýhody: vyšší a provozní náklady, komplikovaný provoz Ozón Výhody: vysoká oxidační a dezinfekční účinnost Nevýhody: vyšší provozní náklady, možnost sekundární kontaminace a vzniku nevhodných organických sloučenin UV Výhody: nevzniká hygienicky závadný produkt Nevýhody: možnost sekundární kontaminace Kombinace O3, UV, H2O2, případně CL2 Výhody: vysoká účinnost a rychlá reakce, nevznikají hygienicky závadné látky Nevýhody: vyšší provozní náklady, možnost sekundární kontaminace -ram-