Každý máme doma nějakou tu starou kuchařskou knihu, přičemž stářím se myslí taková 70. nebo ještě i 50. léta. Ale když otevřeme kuchařky ještě starší, dejme tomu z počátku 20. let 20. století, nemůžeme se často ani odtrhnout od čtení.
V této poněkud světácké době se často vydávaly kuchařské knihy s „recepty u nás neznámými“, recepty evropských kuchyní i recepty americkými. Najdeme nepřeberně domácích italských a francouzských receptů, ale i nám dnes povědomých receptů mezinárodní kuchyně, které slaví úspěchy mnoho desetiletí a jsou součástí světové kuchyně: jako třeba salát Waldorf – Astoria nebo slavný Sacher dort. A to včetně jejich všelijakých domácích variací a vylepšení.
Najdeme ale i jídla několik staletí stará, jako Staronorimberský perník dle starého receptu. Občas sice potřebujeme takové ingredience jako vyzí měchýř (na jahodový krém) nebo sago (na posilovací polévku), případně musíme hledat dřišťál, který dnes už málokdo třeba i jenom pozná. Nehledě na to, že po nás autorka chce, abychom lilek cedili tak, že jej v plátně přivážeme k nohám obrácené židle. Přemítáme nad „dortem z mrkve“, ale myslíme si, že bychom to mohli riskovat a že by to mohlo být jedlé.
Občas najdeme takové zajímavosti jako „řízky z chleba“ (jistě dobrý tip, když v ledničce není vůbec nic). Můžeme se vydat s nůžkami na zahradu důkladně ostříhat růžový záhon, abychom si potom vyrobili „šťávu z růží dle polského návodu“. Nebo si připravíme zajímavé falešné škeble z uzeného úhoře.
Na kuchařkách z moderní charlestonové éry je zajímavé ještě také to, že tu najdeme recepty ze surovin, které tenkrát před 80 lety byly k dostání, pak dlouhá desetiletí se u nás koupit nedaly, a teď tu zase jsou – třeba obyčejný parmezán. A tak si můžeme uvařit zase klidně bramborovou polévku s parmezánem. Na druhou stranu se u nás poměrně těžko shánějí čerstvá husí játra, tenkrát, zejména na vesnici, zcela běžná surovina.
-ag-Foto: Archiv In