Potřebujete k tomu jen tužku, metr, vodováhu, štětku, lepidlo, tapetovací stěrku, pryžový váleček a nůž. A trochu zručnosti.
Naštěstí je pryč doba, kdy se čistě papírové tapety před nalepením na zeď musely navlhčit. Tím často změnily rozměr a přestaly navazovat vzorem. Když se konečně na zeď přitlačily, pod tíhou vody a lepidla často padaly.
Celoměděnou stěnu získáte pomocí tapet Dimex.
Prodyšné a pevné
Dnes lze na prvním místě doporučit typ tapet, které se tisknou vodou ředitelnými a světlostálými barvami na tzv. vlies (flís), materiál z netkané textilie, nicméně zpevněný textilními vlákny. Mimochodem, používá se i v dětských plenách, proto musí být nezávadný a nedráždivý – neobsahuje změkčovadla, rozpouštědla, formaldehyd ani těžké kovy. K jeho výhodám patří prodyšnost vzduchu a páry (stěny pod ním neplesniví), vysoká pevnost a rozměrová stabilita. Při lepení se nekrčí.
Zeď však musí být dokonale rovná bez prasklin, neboť vliesová tapeta zkopíruje vše včetně nerovností povrchu. Stěna by také měla být natřena penetračním nátěrem. Ten zpevní podklad, sjednotí jeho nasákavost, a když se vám tapety okoukají, budou se díky němu snadno strhávat, neboť penetrace zabrání lepidlu prosáknout do omítky.
Nechat rozkvést celý pokoj pomůže samolepící vliesová fototapeta Magicstic s možností mnohonásobného odlepení a přilepení.
Sám sobě tapetářem
U moderních vliesových tapet se lepidlo nanáší pouze na stěnu – mluví se proto o tzv. lepení za sucha. Pak už stačí přiložit připravený pruh směrem shora dolů a olovnicí ověřit, zda tapetu nelepíte šikmo. Plochu vyhladíte stěrkou, pryžovým válečkem či hadříkem, nesmějí pod ní zůstat žádné vzduchové bubliny. Další pruh přijde hned vedle tak, aby co nejlépe navazoval vzor. Je-li na stěně zásuvka či vypínač, je potřeba po vypnutí příslušných pojistek sejmout rámeček a v tapetě proříznout otvor, jehož okraje rámeček posléze zarovná.
