„Především jsem chtěla, aby uprostřed té kuchyně byl ostrůvek, okolo kterého budou sedat lidé, a ti lidé mi budou koukat pod ruku,“ říká paní Mahulena a pokračuje: „Aby byli – když se vaří – a to je na domově to nejhezčí – u mě, abychom na sebe viděli. Zatím tady nemám ty správné židle, musí být vyšší, aby se okolo ostrůvku pohodlně sedělo. Ale včera jsem tu vařila první večeři, a všichni stejně seděli okolo a vařili jsme si mušle a krevetky, já jsem prostě chtěla, abychom byli pospolu, když se bude vařit a jíst.“

Pro kuchyni byl předem určen vlastně jediný volný roh v této části domu a celé její uspořádání bylo předem promyšleno – každá skříňka, spotřebič i předmět zde mají své místo. Tvar písmene „L“ doplňuje velký ostrůvek s varnou deskou a dostatečným volným prostorem pro přípravu jídla i stolování. Nechybí zde ani klasický jídelní stůl, opticky oddělený schodištěm do podkroví. „Kuchyni jsem si navrhovala sama, i když je to sestava Oresi, není vyrobená podle návrhu. Věděla jsem, že musí být tady v rohu, ten jídelní stůl je tu pro komornější posezení po ránu, když budeme s Marinkou snídat samy.“

ČTĚTE TAKÉ:

Kuchyňská nábytková sestava začíná takzvanou americkou lednicí. Následuje spížní skříň a vedle ní jsou ve vysoké skříni instalovány ještě teplovzdušná a mikrovlnná trouba. Nízké skříňky jsou vybaveny praktickými plnovýsuvy, pracovní deska na míru je z masivu. „Varná deska je plynová, protože se mi na plynu vaří lépe než na elektřině. Lednice je Whirlpool, amerického typu, protože potřebujeme tříšť na mojito a led,“ směje se majitelka. Myčka má své místo vedle dřezu. Protože je v lince dostatek úložného prostoru, nejsou třeba horní skříňky, celek je proto vzdušný, doplněný jen několika poličkami a úchyty na sklenky a kuchyňské náčiní, což zde plní i určitou funkci designových doplňků.

Za pozornost však v tomto prostoru stojí i několik „vychytávek“. Tak například okna – jsou vyrobená na zakázku – anglického typu – nevyklápí se, ale vysouvají nahoru. „Okna byla drahá, ale já jsem chtěla vysouvací, protože v létě budou pořád otevřená a křídlo by tady překáželo.“ Neobvyklé je i schodiště do podkroví, přiléhající z boku k poslední nízké skříňce sestavy. Je navrženo tak, aby jeden z jeho stupňů byl ve stejné výši s pracovní deskou kuchyňské linky, neboť rozdílné linie by zde rušily. „Nahoře máme dvě malé ložničky, až půjde někdo ráno rozespalý dolů, může se mu stát, že nepůjde dále po schodech, ale vejde na kuchyňskou linku a do dřezu,“ usmívá se paní Mahulena a uzavírá: „S kuchyní jsem spokojená, líbí se mi. Je také vidět, že pěkná kuchyňská linka nemusí být vůbec drahá a značková, může si ji dovolit každý. Stačí citlivý návrh a čistý styl. Naopak drahé věci umí kupovat každý.“