Tehdy po tomto kuchyňském pomocníkovi zatoužíme.
Přes všechny technické vymoženosti, neuvěřitelně chytré kuchyňské přístroje a nástroje je obyčejné struhadlo tím, po čem sáhneme, když není čas. Ve vteřině chytíme struhadlo jednoduše do ruky a v další chvilce máme nastrouháno.
| Požadavky na struhadlo: Bezpečnost - musí pevně stát na podkladu, nesmí být kluzké.Hygieničnost - musí se dát dokonale a lehce čistit, udržovat, nesmí rezavět.Univerzálnost nebo specializace - buď je struhadlo na všechno, nebo speciální.Kvalita materiálu - nesmí na něm ulpívat pachy strouhaných potravin, které by se přenášely na další potraviny. |
Struhadla jsou dnes také tvarově i funkčně dokonalá a hodně „specializovaná“, samozřejmostí je kvalitní nerez. Ustrouhnutý nehet nebo prst velmi bolí, proto se díváme 
po stabilních struhadlech, která dobře a pevně stojí. Ideální jsou kulaté nožky z tvrdé gumy připevněné na základně vysokého struhadla nebo struhadlo - miska s víčkem.
Univerzální struhadla
Tento typ známe všichni a jistě ho také najdeme v každé kuchyni. Mají na jedné straně (v případě plochého struhadla) nebo na dvou širších a dvou užších stranách (v případě "prostorově uspořádaného struhadla") nabídku několika velikostí otvorů a otvůrků. Ty mají dva klasické tvary - zaprvé tvar "průstřelu", o jehož ostré okraje se krouhá. Druhý typ otvoru má řeznou plošku shora.
Struhadlo "nastojato" je vysoké, buď samo stojí, nebo je musíme přidržovat či opřít o stěnu mísy.
Struhadlo naležato je jednoduše miska, jejíž víčko tvoří kovové struhadlo. Strouháme tak přímo víčkem do misky.
Speciální struhadla a struhadélka
Pak tu máme struhadla, která již v každé kuchyni nenajdeme, ale možná by se nám některé z nich v kuchyni hodilo, protože oproti struhadlu univerzálnímu nabízí něco navíc. Například struhadlo na česnek, které může připomínat zmenšené struhadlo na zelí, omezuje pach. Navíc brání ustrouhnutí prstů. Stroužky jsou umístěny v přihrádce, přes kterou přejíždíme rukovětí s ostrým nožíkem; tím je krájíme na velmi jemné plátky, vhodné na smažení. Na opačné straně struhadla vyrobíme jemnou česnekovou drť.
Struhadlo na parmazán a jiné tvrdé sýry dovedli k dokonalosti samozřejmě Italové. Originální italské struhadlo najdeme ve specializovaných obchodech (například obchod italským nádobím a náčiním) v nerezu, v mnoha variantách a tvarech. V některém z nich struhadlo poznáme, jiné ale vypadá jako mlýnek na kávu. Tento typ struhadla je v italské kuchyni nezbytností a nesmí chybět na jídelním stole.
Skleněné struhadlo na banány a jablka využijeme k jemnému rozmělnění ovoce, dá se použít i na kiwi, broskve, jahody a všechno měkké ovoce. Původně bylo určeno na pokrmy pro nejmenší děti, ale můžeme s jeho pomocí rychle a bez vyndávání mixéru připravovat i pyré na ovocné dorty, na přelití palačinek nebo do zmrzlinových pohárů.
Struhadlo na halušky vyhlíží jako obyčejné ploché struhadlo, které má na jedné ploše připevněnu pohyblivou plastovou „ohrádku“. Do ní napěchujeme správně husté haluškové těsto a strouháme je přímo do vařící vody tak, že ohrádku posunujeme po struhadle nahoru a dolů.
Struhadélko na muškátový oříšek vypadá jako zmenšené klasické. Při vaření se s ním lépe manipuluje a kvůli dvěma strouhnutím nad polévkou nemusíte špinit struhadlo velké. Struhadélko na citrónovou kůru má pak řezné plošky uzpůsobené tak, aby se vůně a chuť citrónu mohla maximálně rozvinout.
-ag-Foto: www.profimedia.cz