Jsou země, kde neznají tak jako u nás houbaření jako relaxační činnost nebo přímo sport, zatímco my je často udáváme jako své hobby nebo dokonce formu trávení dovolené. V zahraničí v důsledku toho většinou používají v kuchyni houby pěstované a pokud jde o ty rostoucí v přírodě, někdo jim je musí z lesa přinést do obchodu nebo na trh. U nás je situace opačná – houby sbíráme sami a během houbařské sezóny si je také sami konzervujeme na zimu; dokupujeme nanejvýš žampiony. Z pěstovaných hub v posledních letech významně stoupla nabídka právě žampionů, které můžeme koupit volné vážené i naporcované pod fólií. Stejné je to s hlívou ústřičnou, která je k dostání zcela převážně na plastových miskách pod fólií. Vhodnější je ale kupovat houby volné, protože pod fólií jim rychle při i jen krátkodobě nevhodném skladování hrozí zapaření. Kontrolujeme proto pečlivě kromě data spotřeby, zda fólie není zevnitř orosená. Autor: archiv Z nabídky v obchodech se ještě zmiňme o žampionech v konzervách a v oddělení lahůdek supermarketů si můžeme nechat ze soudků nechat naložit třeba takovou delikatesu jako „kloboučky hříbků v nálevu“ (tomu odpovídá cena: 100g stojí přes 200,- Kč). Výsledek se však zase až tak příliš neliší od toho, když nasbírané malé kloboučky hříbků zavaříme do skleniček v kyselém nálevu. Žampion a hlíva, tyto dvě uměle pěstované houby, to je momentálně skoro vše, co nám trh nabízí ke kuchyňskému zpracování, přičemž převážnou část produkce tvoří žampiony. V menší míře pěstitelé zkoušejí další dřevokazné houby a sklízejí tak například límcovku obří, penízovku sametonohou, hnojník obecný, polničku topolovou nebo ucho jidášovo. Právě ucho jidášovo našlo v našich kuchyních nové uplatnění - prodej této černé houby zprohýbaného boltcovitého tvaru se zvýšil s rozšiřováním pokrmů asijské kuchyně. Praktické je koupit si ucho jidášovo nasušené v sáčcích; vydrží nám velice dlouhou dobu. Postupně do jednotlivých jídel odebíráme a namáčíme potřebné množství hub. A to je v sušeném stavu velmi malé – jidášovo ucho totiž máčením mnohonásobně zvětšuje svůj objem – tři sušené kousky nám po dvaceti minutách máčení zaplní celou středně velkou misku. Vzniklou křupavou hmotu krájíme na tenké plátky, vynecháváme tuhou střední část a používáme do asijských pokrmů. V čínské restauraci jidášovo ucho najdeme například jako součást salátů, pikantních polévek i hlavních jídel - masa s rýží a nebo nudlemi. Objednáme-li si například vepřové s houbami a bambusovými výhonky, bude se jednat zcela určitě o jidášovo ucho. Hlíva ústřičná vyniká jemnou lahodnou a navíc důraznější chutí než žampion, který pokrm víceméně chuťově doplňuje; hlíva je naproti tomu chuťově více dominující. Připravují se z ní proto steaky, řízky, bývá součástí špízů i studených salátů. Zajímavou variantou na už obligátní “smažené žampiony s tatarkou“ může být hlíva na česneku. Omyté s osušené kloboučky hlívy na jejich spodní straně potřeme česnekem se solí a obalené v mouce pomalu smažíme do měkka. Podáváme s opečenými brambory a tatarskou nebo studenou bylinkovou omáčkou. Autor: archiv Smažit můžeme také v těstíčku obalený špíz složený z kousků hlívy povařené ve slané vodě, suššího salámu a tvrdého sýra. Žampiony Jejich kuchyňské využití je různorodé. Protože jemnější jsou malé nerozvinuté kloboučky, rozhodně raději používáme kupované; v přírodě u nerozvinutých plodnic hrozí lehká záměna za jedovaté druhy hub. Malé kloboučky žampionů nemusíme jenom smažit, na jemňounké plátky nakrájené syrové se s nimi setkáme v některých restauracích v míchaných salátech – směsi kadeřavého salátu a rajčat dodávají syrové žampiony oříškovou chuť a houbovou vůni. -ag-