Například dřevěné prkénko nebo vál do myčky dát nemůžete. Stejně jako teflonové pánve a další nádobí s velmi jemným povrchem. Velikost dřezu je proto potřeba dobře zvážit a přizpůsobit ji konkrétním úkonům, které jsme v kuchyni zvyklí vykonávat. Kdo se stravuje v restauracích a v kuchyni si maximálně vaří čaj, bude mu to jedno. Ale pokud máte ve zvyku denně vařit či péct, oceníte dřez větších rozměrů, včetně hloubky.
Vzhledem k tomu, že do dřezu sléváme horkou vodu z brambor či těstovin a při úklidu v něm skončí i nějaké ty chemikálie, měl by být vyroben z odolného materiálu. Toužíte-li po prostorném dřezu za rozumnou cenu, nejspíš budete vybírat z těch nerezových. Zaměřte se přitom na tloušťku plechu: aby takový nerezový dřez něco vydržel a hned tak se nepromáčkl, měl by být silný nejméně 0,5 mm, ideálně však 0,75 mm. Nerezové dřezy dnes seženete i v matném provedení, na kterém nejsou tolik vidět zaschlé kapky.
V moderních kuchyních nicméně čím dál častěji vídáme dřezy granitové a keramické. Jsou sice dražší, ale lépe ladí s celkovým designem linky. Nemají zkrátka ten klasický plechový vzhled, a dokonce se vyrábějí v různých barvách, které do kuchyně lépe opticky zapadnou. Granitové dřezy se vyznačují velkou odolností a životností, na rozdíl od nerezu je jen tak snadno nepoškrábete a po dlouhá léta budou vypadat jako nové. Dejte jen pozor, aby se v granitu nevyskytovala příměs plastu, označovaná jako polyesterové pojivo - takový dřez by byl méně kvalitní.
Dřezy keramické patří k nejdražším. Jejich výhodou je, že odolají extrémním teplotám a neponičí je ani rozpálený olej. Rovněž si poradí s agresivními čisticími prostředky a díky hladkému, neporéznímu povrchu se na nich nedrží žádné nečistoty. Fatální se však pro ně může stát náraz těžkého a ostrého předmětu.
Velmi drahé jsou rovněž dřezy z přírodního kamene. Dostupnější variantou je kámen umělý, který se dá v případě povrchového poškození přebrousit a přeleštit. Díky tomu je takový dřez takřka věčný.