Při přemýšlení nad projektem nového rodinného domu nebo vybírání nového bytu bychom si měli všimnout nejen toho, jak je velká kuchyně a na jakou stranu je situována, ale z hlediska praktického domácího provozu také jedné podstatné věci – a sice odkud se do kuchyně vchází. Podle toho, zda do obytného prostoru spojeného s kuchyní vedou jen jedny nebo více dveří, můžeme následně uvažovat o variabilitě zařízení.
V panelácích byla kuchyně (jako jedno z možných řešení) uzavřená, neprůchozí místnost, do které vedly dveře z předsíně. A proto je většinou navždy nemožné kuchyni propojit s jinou místností, protože narazíme na nosnou stěnu. Druhé řešení, paradoxně ve stísněnějším bytě (třeba 2+kk) - tam, kde je jen kuchyňský kout, je nakonec v konečném vyznění mnohdy šťastnější; kuchyňské pracoviště je propojené s obývacím pokojem. Negativem tohoto řešení je ovšem zase to, že se do kuchyně dá vlastně vejít pouze přes obývák.
To ovšem ještě nic není proti tomu, když někdo něco nedomyslí (hlavně při podomácky řešených přestavbách starších domků) a do obytného prostoru se vchází přes (nebo kolem) kuchyňského pracoviště. I to se dá nakonec zvládnout, ale přináší to samozřejmě problémy hygienické a vynucuje disciplinu v kuchyni – mělo by tu být stále uklizeno a kuchyňský nábytek by neměl vypadat příliš „kuchyňsky“, ale spíše „pokojově“. Ač se zdá toto řešení na první pohled trochu absurdní, něco podobného vidíme skoro v každém americkém filmu. Tam jakoby se z ulice – často prosklenými dveřmi – vcházelo přímo k jídelnímu stolu – kuchyně je opravdu přímo u vchodu....
Optimálním řešením je ale, pokud uvažujeme o velké propojeném prostoru, trvat na tom, aby projektant navrhl vstup variabilní: jeden do části obývací, druhý – pracovní – do části kuchyňské. Poblíž tohoto vstupu by se nám měly z praktického hlediska objevit ještě jedny dveře, a to dveře do spíže. Ale o tom až příště.
-ag-Foto: archiv
