V našich končinách je problémem hlavně kuna skalní, příznačně přezdívaná domácí, která se příliš domestikuje a usazuje se na půdách, ve stodolách, v kůlnách nebo garážích, kde klidně zabydlí i delší dobu nepoužívané auto, proniká i do měst. Živí se především hlodavci, ale pochutná si i na ptácích a jejich vejcích. Bohužel kromě hlodavců likviduje i zateplení staveb, střešní krytinu, ostrými zuby ničí kabely v budovách i autech. Majitelům drůbeže dokáže za noc vyplenit celý kurník. Neméně nepříjemné je znečišťování prostor páchnoucí a potenciálně infekční močí a trusem a značkování teritoria neméně páchnoucími výměšky jejích žláz. Navíc obtěžuje nočním hlukem, který se šíří obvykle z půdy a zní, jako by tam řádila parta vetřelců, a ne jedno drobné zvířátko.
Právě díky svým malým rozměrům kuna dokáže do budov snadno proniknout. Normálně je velmi plachá a těžko ji zahlédnete, její přítomnost poznáte spíš podle exkrementů či nočního hluku. Kdybyste ji ale vyplašili a dovedli do úzkých, může zaútočit. Není proto divu, že cílem nedobrovolných ubytovatelů kuny skalní je co nejrychleji se nezvané návštěvnice zbavit. Kuna je ale chráněná, takže ze zákona není možné ji usmrtit.
Jak se s inteligentní protivnicí vypořádat?
Kuna není hloupá, takže boj s ní není snadný. Existují živolovné pasti, které trochu připomínají klecové přepravky na domácí mazlíčky. Dovnitř můžete dát návnadu třeba v podobě vejce a čekat, ulovenou kunu pak vypustit do přírody daleko od místa pobytu. Problémem je, že kuna se nedá tak snadno ošálit, a když se pasti nebo návnady dotknete holýma rukama, můžete na odchyt zapomenout.
Naprostým základem by proto mělo být dobré zabezpečení objektu, aby kuna vůbec nepronikla dovnitř. Potenciální přístupové cesty, případně již potvrzené vstupy utěsněte a zahraďte odolným materiálem, jako je například beton, pletivo či plech, který se může hodit i proto, že kuna nemá ráda hladké povrchy, protože se na nich neudrží. Tyto bariéry je ale potřeba často kontrolovat a případně opravovat.
Dále ji odradí hluk a každodenní nebo alespoň pravidelné aktivity, to ovšem nejde vždy zajistit, třeba když se jedná o rekreační objekt, který je přes zimu neobývaný.
Vaším spojencem je zápach i zvuk
Rizikový prostor, například půdu, můžete vystříkat silným parfémem, případně prosytit starým známým naftalenem. Někdo dokonce radí použít například trus velkých šelem, jako je rys, který lze získat v zoo. Před takto označeným územím kuna kapituluje, ovšem vedlejším účinkem je, že nepříjemný zápach může obtěžovat i vlastníky dotyčné nemovitosti.
Dalším tipem jsou lidské vlasy, údajně nejlépe pánské a stříhané před umytím, nebo psí chlupy, které lze umístit na kritická místa nejlépe v silonové punčoše a pravidelně obměňovat, aby nevyčichly a neztratily svou odpuzovací sílu.
Existují i speciální plašiče, fungující na principu zvuku nebo ultrazvuku. Funkční volbou je i halogenový reflektor rozsvěcující se na základě pohybového čidla, kdy světlo by mělo kunu vypudit.
Pomůžou vám i zvířata
Pokud toužíte po psovi nebo kočce, tak k plusům jejich pořízení si můžete dát, že vám pomohou v boji s kunou. Neměla by to však být pouze bytová plemena, ale taková, která se vyskytují i na zahradě. Tam budou na kunu působit jako nevítaná konkurence, což ji přiměje jít o dům dál. Navíc jejich srst můžete využívat jako odpuzovač právě třeba na nepoužívané půdě.
A pokud se nebojíte neotřelých řešení a už opravdu nevíte, jak se bystré ničitelky zbavit, pořiďte si kunu. Ano, kuna skalní se dá ochočit a bude vaším domácím mazlíčkem. Nebude přitom v domácnosti řádit jako její divoce žijící příbuzné, ale zároveň další kuny od návštěvy vašeho domova spolehlivě odradí, neboť jsou to velmi teritoriální zvířata.
Každopádně je potřeba vyzkoušet různé metody či jejich kombinace. Úspěch se s trochou trpělivosti nakonec dostaví.
Zdroje: kuna-skalní.eu, pěstujme.cz