Tak jsme se konečně dočkali! Sluneční svit se prodloužil na průměrnou roční hodnotu a půda se konečně prohřívá i do větší hloubky. Vzhledem k „zákeřnému“ počasí, které nám začátkem jara nedovolilo plně vyrazit na zahrádku, budeme teď mít co dohánět. Máme poslední možnost výsadby okrasných stromků, bezodkladně se musíme pustit i do sečení a úpravy trávníku a koncem měsíce nás čeká ještě řezání živých plotů, u nichž chceme omezit růst. K méně příjemným, ale velice důležitým pracím patří likvidace plevelů, kterou bychom rozhodně neměli odkládat. Pak se konečně budeme moci věnovat zábavnější činnosti, jako je třeba: Péče o trvalky Jde o nejrozšířenější skupinu nejrůznějších druhů a odrůd rostlin, které nás provázejí od časného jara do pozdního podzimu, a některé i déle. Měli bychom jim proto věnovat odpovídající péči a nezapomínat na ně, ani když jsou v plném květu. Je třeba pravidelně obcházet všechny rozkvetlé záhonky s nůžkami v ruce a všechny uvadající květy nebo i celá květenství pravidelně odstraňovat. Uvědomme si, že nejde pouze o jednorázovou kosmetickou úpravu, ale i o podporu nového květenství. Tento zásah nutí většinu peren – vytrvalých rostlin k tvorbě nových květenství i po dobu několika týdnů. Vysoké trvalky, jako je stračka ostrožka, kohoutek nebo podzimní astry, je třeba zavčas přivázat k opoře. Květen je i obdobím hojné výsadby předpěstovaných trvalek, zejména skalniček. Nezapomeňme si proto zjistit, která rostlina potřebuje slunné nebo naopak zastíněné stanoviště a jaké má nároky na půdu. Máme–li na svém pozemku zahradní jezírko nebo rybníček, přibude nám ještě další náročná, ale příjemná práce s osázením vodními rostlinami. Výsev dvouletek Nejprve si vybereme záhon s humózní půdou, který leží na slunném, maximálně mírně zastíněném místě a je krytý proti silným větrům. Není–li půda dostatečně vyhnojená, můžeme ji tři týdny před vlastním výsevem obohatit Cereritem a promísit s vyzrálým kompostem. Pozor, do výsevného záhonu pro dvouletky ani letničky nikdy nepřidáváme čerstvý hnůj, spálil by klíčící rostlinky hned v zárodku. S vyséváním můžeme začít od začátku tohoto měsíce a pokračovat až do června, u některých druhů, jako je sedmikráska, maceška a pomněnka, až do července. Vyséváme obvykle do řádek v doporučené vzdálenosti a hloubce pro tu kterou rostlinku. Osetý záhon lehce uhrábneme, udusáme prkénkem a zalijeme rozptýleným proudem vody. Poté, co rostlinky vyženou 2 až 3 lístky, přepícháme je přibližně na vzdálenost 10 cm, kde zůstanou po dobu 4 až 6 týdnů. Teprve pak je přesadíme na trvalé stanoviště, kde až na výjimky (jako jsou např. macešky, které někdy vykvetou už na podzim) vytvoří pouze růžici přízemních listů. Vlastního květenství se dočkáme až na jaře příštího roku, kdy se z nich budeme těšit po celou sezónu, než vytvoří semínka, pak definitivně zajdou. Ukládáme cibulnaté květiny Májový čas je rovněž hlavním obdobím rozkvetlých tulipánů. Patří k nejkrásnějším květinám tohoto období, jejich čas je však omezen na poměrně krátkou dobu. Jakmile začnou žloutnout, odštípneme jejich květy i s kratičkým stonkem, aby nehyzdily záhon. Pokud budeme chtít vyjmout i rostliny, musíme počkat ještě 6 týdnů, a teprve pak je vyryjeme vidlemi i s dceřinými cibulkami. Po proschnutí je oddělíme od zaschlých zbytků matečné cibule a přibližně za dva týdny opatrně očistíme a uložíme v bedýnce na zastíněném, ale vzdušném místě. Tam zůstanou až do října, kdy z nich vybereme nejsilnější zdravé jedince pro novou výsadbu. Cibule některých tulipánů však zůstávají na stejném stanovišti déle – obvykle dva roky. Cibule narcisů vyjímáme ze země obdobným způsobem jako u tulipánů, ale až v srpnu. Hlavní rozdíl je však v tom, že v zemi zůstávají po dobu 3 až 5 let. Delší dobu necháváme na stejném stanovišti i cibule drobných cibulnatých a hlíznatých rostlin. Cibule hyacintů naproti tomu vyjímáme pravidelně každým rokem - přibližně 6 týdnů po odkvětu, až jim zaschnou listy. Způsob uchování je obdobný jako u tulipánů, liší se pouze obdobím výsadby. Je dobré se na nejvhodnější termín informovat a nápadně jím označit bedýnku s uloženými cibulemi. Ošetřujeme růže Tyto dřeviny patří k nejkrásnějším rostlinám, jejichž květy nám budou zdobit zahrádku po celé vegetační období. Nenechme si tuto radost zbytečně kazit „zrůdičkami“ způsobenými různými chorobami, které v některých oblastech mohou představovat vážné nebezpečí.

K nejzávažnějším patří padlí, které se zprvu projevuje v podobě nepatrného moučného poprašku, později se mění v plstnatý povlak působící netvoření, později odumírání a opad listů. Tato choroba se vyskytuje především za vlhkého a teplého počasí. Při prvních příznacích nebo i preventivně lze k ochraně použít například Fundazol 50 WP, Baycor 25 WP, Beatom 25 WP nebo Karathane LC aj. K nejčastějším škůdcům růží patří mšice, které napadají zejména mladé květní stonky a listy rostlin přehnojených dusíkem. Z celé řady ochranných prostředků vzpomeňme nám všem známý Pirimor 25 WG, Reldan 40 EC nebo Metation E 50, který současně hubí svilušky a křísty. Je však vhodný i k likvidaci housenic různých druhů pilatek, které poškozují poupata, výhony i listy. Silně napadené výhony, které uvadají následkem vyžírání dřeně, už ovšem nestačí pouze chemicky ošetřit, ale je třeba je odříznout a spálit. -šum-