Láčkovka (Nepenthes) je exoticky působící masožravá rostlina, která upoutá náš zrak pestře vybarvenými konvicemi (láčkami) v podobě baňky s odstávajícím víčkem. Ty jsou zavěšené na úponcích tmavě zelených, elipticky-kopinatých listů kožovitého povrchu a běžně dorůstají velikosti 3 až 5 cm. U některých druhů, jako je N. rafflesiana nebo N. rajah, však mohou přesáhnout až 30 cm. Tyto nádherné poháry naplněné vonným nektarem - ve skutečnosti agresivní tekutinou, jsou vlastně pasti s hladkými stěnami, ze kterých není úniku. Když omámený hmyz zjistí, kam se dostal, bývá už většinou pozdě. Chvíli se mlátí o voskové stěny krunýře, pak spadne do tekutiny a rozpustí se.
Láčkovky patří k atypickému rodu čítajícímu kolem 80 druhů dvoudomých stálezelených masožravých rostlin, které pocházejí hlavně z tropických lesů Asie, Bornea, Madagaskaru a Austrálie. Vyskytují se jak v nížinných oblastech, tak uprostřed horských velikánů v podobě pnoucích lián, ale též keřů. Jejich rodové jméno „Nepenthes“ je odvozeno z klasické řečtiny a v doslovném překladu znamená „žal utišující“. Tento název si vysloužily nejspíš proto, že připomínají „konvice s vínem, které nikdy nezůstávají prázdné“.
Květenství
I když se láčkovky pěstují především jako zelené rostliny, mohou nás překvapit trojčetnými květy, které jsou seskupeny do zdánlivě hroznového, ve skutečnosti však vrcholičnatého květenství. Doba jejich květů bývá jak v přírodě, tak v umělých podmínkách nepravidelná a není přesně známo, co ji ovlivňuje.
Pěstování
Láčkovka
Láčkovky vyžadují dostatek rozptýleného světla a vysokou vzdušnou vlhkost. Nejlépe se jim proto bude dařit ve skleníku nebo alespoň teráriu umístěném na světlém stanovišti, které je chráněno před přímým dopadem slunečních - hlavně poledních paprsků.
Obvykle se pěstují v zavěšených laťkových košících naplněných rašeliníkem nebo směsí 2 dílů borky, 2 dílů perlitu a 1 dílu vláknité rašeliny nebo kokosových vláken.
Pro láčkovky je velice důležitá teplota, která by se měla co nejvíce blížit původním podmínkám. Nížinné láčkovky z tropických deštných lesů vyžadují celkově teplejší klima, a proto by letní teploty v jejich skleníku neměly během dne klesnout pod 24 °C a v noci pod 15 °C. Zimní teplota by se pak měla během dne pohybovat okolo 21 °C a v noci by stejně jako v létě neměla klesnout pod 15 °C. (Pokud nám během letních veder vystoupá teplota ve skleníčku nad 38 °C, je třeba větrat.)
Vysokohorské láčkovky preferují v létě i v zimě nižší teploty okolo 18 °C přes den a 10 °C v noci. Větrat je třeba již v okamžiku, kdy teploty vystoupí nad 21 °C.
Láčkovky potřebují vydatně zalévat měkkou vodou mírně kyselé - maximálně neutrální reakce. Ideální je dešťovka okyselená trochou rašeliny.
Pokud toužíme po velké rostlině, můžeme ji během léta přihnojovat kapalným hnojivem s vysokým obsahem dusíku, není to však nutné.
Množení
Množení provádíme jarním odebíráním vrcholových řízků se 3 až 4 listy, které vložíme do výše zmíněného substrátu při teplotě 21 až 27 °C.
Pro začínající pěstitele je nejvhodnějším způsobem hřížení, které můžeme provádět od jara do konce léta. Podaří-li se nám sehnat nebo přímo vypěstovat vlastní semínka, můžeme je vysít do nádoby s trvale vlhkou rašelinou při teplotě kolem 27 °C.