Seis am Schlern zůstal věrný svému charakteru původní horské vesnice, a přesto dává podněty pro moderní architekturu. Obec je oblíbeným výchozím bodem pro poznávací túry na největší vysokohorskou pastvinu Evropy s plochou 56 kilometrů čtverečních. Stěžejní význam pro letní i zimní návštěvníky má oběžná lanovka Seiser Alm.
Horská romantika? Chyba lávky! Se svými třemi úrovněmi podlaží o celkové ploše 3455 m² je údolní stanice centrem turistické infrastruktury Seiser Alm. Největší vysokohorská pastvina Evropy, ležící ve výšce od 1600 do 2300 metrů, je totiž ideální lyžařskou a turistickou oblastí. V létě zpřístupňují kvalitní turistické cesty salaše a vrcholky, v zimě mají lyžaři a snowboardisté k dispozici 60 km sjezdovek a 23 vleků a lanovek. Údolní stanice lanovky tak musí reagovat na komplexní výzvu funkčnosti. Za 2000 m² hliníkové fasády kompaktního celku, který je opticky inspirován horským masivem Dolomit, má své místo restaurace, dva obchody se sportovními potřebami, úschovna lyží, lyžařský servis, restaurace s rychlým občerstvením, obchod s regionálními a místními produkty, dvě prodejní místa obou lyžařských škol a správní kanceláře lanovky.
Design hran
Na skalách Alp nenajdeme oblé rohy. Nenajdeme tu hladkost a klid. Je to divoká příroda, která jen v zimě, když ji zafouká vítr, skryje svou ostrost. Nikoli však divokost, nespoutanost. A tak přemýšlet o oblinách na architektuře, by bylo jako stavět knihovnu ve tvaru plamenů nebo výrobní halu strojírenského podniku ve stylu barokního zámku.
Oběžná lanovka Seiser Alm
Využitím různých úhlů sklonu fasády PREFA a nepravidelných povrchových zlomů panelů evokujících krystaly se podařilo mladému architektovi z Bolzana Lukasi Burgaunerovi včlenit turistické centrum oblasti Seiser Alm citlivě do okolní krajiny. „V závislosti na světle působí ohromné hliníkové fasády pokaždé jinak zajímavě, někdy jsou mocné a impozantní, jindy téměř neviditelné,“ říká Burgauner, pro kterého jsou hory druhým domovem.
Výškově variabilní transparentní prosvětlovací a prosklené pásy po obvodu imitují zrna křemene či krystalické žíly, vyskytující se v horninách. Jako „horal odmala“ bydlí Burgauner, architekt jihotyrolské moderny a rodák z Kastelruthu, docela blízko a má pevné kořeny v bizarním, jedinečném horském světě Dolomit, který se stal předobrazem nové fasády.
Požadavky investora – společnosti Umlaufbahn Seis – Seiser Alm AG – byly jednoduché: nic nového, ale všechno větší. Výzvou bylo především sjednocení budov stanice a služeb do homogenního celku. Cílem přestavby byla funkčnost, mobilita a bezbariérové přístupy. A samozřejmě harmonické zasazení do místní scenérie a okolní alpské krajiny. „90 metrů dlouhá a 25 metrů široká hmota údolní stanice neměla být ovšem nějaká hranatá krabice, ale reprezentativní stavba, přizpůsobená krajině a organicky sloučená do jednoho komplexu s již dříve postaveným parkovacím domem“, říká Burgauner. Dolní podlaží je vzhledem k poloze objektu ve svahu situováno převážně v podzemí. Západním směrem na straně silnice vybíhá budova svou panoramatickou terasou integrovanou do fasády osm metrů ze svahu. „Na provedení jsme měli kvůli nepřerušenému provozu jenom málo času. Stavební fáze bylo třeba dobře naplánovat, aby mohly být efektivně realizovány,“ dodává Burgauner.
Přímo před budovou se nad krajinou impozantně tyčí vrcholek Santnerspitze horského masivu Schlern. Strmost a barevná hra okolních skal nachází v architektuře údolní stanice svůj odraz. Volba barvy hliníkové fasády o celkové ploše 2000 m² byla cíleně odvozena z krajinného kontextu. Pomocí materiálů, které toto architektonické tvarosloví podtrhují, se Burgaunerovi podařilo dosáhnout unikátního vnějšího vzhledu. „Rozhodnutí pro fasádní panely FX.12 PREFA padlo rychle,“ říká architekt. Materiál totiž není jenom opticky přitažlivý, ale také se s ním dobře pracuje, je funkční, plně odolný proti povětrnostním vlivům a vyžaduje minimální údržbu.