Jestliže se budeme chtít v létě věnovat kromě jiného i přípravě pokrmů na živém ohni, rozhodně se nemusíme spokojit s vrbovým proutkem v jedné a umně nařezaným špekáčkem v druhé ruce. Pro zahradní vaření, opékání a grilování pokrmů už existuje velké množství krbů, grilů a udíren. Je jen na nás, pro co se rozhodneme. Základním parametrem je, zda chceme zařízení pevně zabudované, nebo přenosné. To závisí víceméně na tom, jestli máme zahradu (a jak velkou), případně lodžii či terasu, a také na tom, jak často chceme grilovat. Na lodžii či terase městského bytu nebo na menší zahradě bude praktičtější zřejmě gril stabilní, případně přenosný, stejně tak se pro mobilní zařízení asi rozhodne ten, kdo má více místa, ale griluje pouze o dovolené a podobně.

Kam s ním?

Aby byla příprava jídel venku pohodlná a příjemná, je důležité vybrat také správné místo. Mělo by být blízko domu, abychom nemuseli vše potřebné nosit příliš daleko. Jestliže se rozhodneme pro stabilní gril či krb, umístíme ho zpravidla do nějakého otevřeného, ale vůči povětrnostním vlivům dobře krytého altánku či zahradního přístřešku, vhodné je pro tento účel využít také zahradní zeď nebo svah, do něhož můžeme krb či gril zasadit. Jestliže se rozhodneme pro zeď sousedící s dalším pozemkem, bereme ohledy na sousedy, aby jim nešel kouř do zahrady. Opěrnou zeď můžeme také vystavět. Materiál na její stavbu zvolíme v závislosti na stylu zahrady. Využít můžeme zbytek stavebního materiálu ze stavby domu. V případě starší zástavby ve vzrostlé zahradě budou dobře působit staré cihly či kámen. Další zdi buď necháme volné, nebo je rozčleníme lanky s ovíjivými rostlinami, návětrnou stranu uzavřeme například jen lehkou dřevěnou konstrukcí s hustějším porostem popínavých rostlin. Jestliže stavíme krb či gril sami, můžeme ho umístit doprostřed sezení. Kuchař je s ostatními i po dobu přípravy jídla, ostatní zase mohou vše zblízka sledovat.

Krb je jistota Jestliže jsme si grilování oblíbili, a připravujeme tak pokrmy poměrně často, je klasický zděný zahradní krb nejvhodnější variantou. Takový krb by měla stavět odborná firma, přece jen jde o zařízení s živým ohněm, kde by se jakákoli chyba nemusela vyplatit. Současně vypracuje i projekt na míru tak, aby co nejlépe zapadal do okolního prostředí a současně vyhovoval našim nárokům. Může tak vzniknout i poměrně rozměrná stavba, zvláště v případě, že se rozhodneme doplnit ji pečicí troubou či udírnou. Krb musí být postaven z nehořlavých materiálů, ohniště je vyzděno šamotovými cihlami, zbylá stavba pak může být z cihel nebo z kamene. Komín nebo sopouch by měl mít stříšku proti dešti. Samotný krb bývá obvykle součástí zídky nebo stěny domu, v takovém případě není problém vytvořit kolem dostatek polic a jiných úložných prostorů pro nádobí i pomůcky, umístit věšáky na nářadí a vyčlenit místo pro uložení dřeva. Jestliže stojí krb v zahradě, je vhodné zajistit u něj i připojení vody a odpadu a přívod elektřiny.

Gril stabilní, nebo mobilní? Gril je ve srovnání s krbem méně náročnou variantou pro přípravu pokrmů v exteriéru, a to nejen s ohledem na materiál a prostor, ale i pokud jde o finance. I proto jsou grily v současnosti také nejrozšířenější. Na rozdíl od krbu nemá gril komín. Díky menším rozměrům je možné ho postavit i na malý dvorek, terasu nebo zelenou střechu. Stabilní varianty, obvykle zhotovené z betonu, lze v různých velikostech, tvarech i barevných a povrchových úpravách koupit v obchodě jako stavebnici, jejich sestavení je proto snadné. Tento gril bychom měli postavit na zpevněném podkladu, nejvhodnější je dlažba nebo beton, protože je dost těžký. Je odolný proti povětrnostním podmínkám, v zahradě či na terase ho necháváme celoročně. Vzhledem k tomu, že jde o stavebnici, je možné ho po čase rozebrat a přemístit, pokud je to nutné.

Poslední a nejjednodušší variantou je takzvaný mobilní gril. Oproti výše zmíněným je to subtilní zařízení, které lze snadno přemístit podle potřeby či počasí, případně složit a odvézt s sebou na dovolenou. To přináší i nevýhody – gril není příliš stabilní a současně ani odolný vůči povětrnostním vlivům, po každém použití je proto vhodné ho uklízet. Nemá komín, kouř tedy může obtěžovat kuchaře, a případně i strávníky. Je také nutné ho po každém použití čistit. Mobilní grily lze vybírat i podle paliva či typu grilovací plochy. Klasikou jsou grily na dřevěné uhlí, stále častěji se ale objevují zařízení elektrická nebo plynová. Drátěný rošt může nahradit lávový kámen, v tomto případě bývá nejčastějším topným médiem propan-butan. Na mobilním grilu se jídlo připravuje rychleji než v případě stabilního grilu, neboť je zde větší žár, je však nutné kontrolovat častěji pokrm, aby nedošlo ke spálení. Možnou nevýhodou je také menší rozměr roštu a často i absence odkladních ploch.

Udírna Uzení bylo vždy jednou ze základních forem konzervace pokrmů. Dnes slouží spíše pro přípravu uzených domácích masových pochoutek, případně k douzení koupených uzenářských výrobků. Udírnu lze celkem snadno postavit svépomocí, ovšem je také možné ji koupit. Jde o zařízení často kombinované s grilem. Topným médiem je elektřina, plyn nebo dřevěné uhlí, součástí jsou misky či přihrádky na dřevěné štěpky na uzení. Štěpky musí být z tvrdého listnatého dřeva, lepší jsou větší, před použitím je vhodné je namočit. Na rošt poskládáme připravované pokrmy, velké nebo křehčí části položíme na alobal, zeleninu můžeme obložit kolem na rošt. Udírnu zakryjeme víkem a nastavíme na minutce nebo vestavěném časovači dobu uzení. Po skončení uzení necháme pokrm nejprve několik minut dojít, teprve pak udírnu otevřeme.

Dana D. Daňková Foto: http://www.isifa.com/