Nádherná a podmanivá vůně levandule je důvodem k tomu, že ji mnoho zahrádkářů vysazuje na svých záhoncích, skalkách nebo v různých nádobách. Můžeme ji ale také pěstovat na terase či balkoně v okrasných květináčích.

Levandulová vůně má velmi zklidňující účinky, a proto se z jejích květů vyrábějí voňavé polštářky či sáčky, které si můžeme dát pod polštář, aby se nám lépe spalo. Levandulové květy či extrakty z nich se rovněž přidávají do mýdel, parfémů, koupelových solí a pěn, neboť harmonizují energii, zklidňují pokožku, ale také uvolňují napětí ve svalech. V kuchyni má levandule své místo jako koření i jako bylinka, jež díky svým zklidňujícím účinkům dobře funguje jako čaj, který můžeme pít před spaním nebo při nějakém vyšším stresu a napětí.

Jak ji pěstovat?

Levandulové keříky jsou mrazuvzdorné, takže se o většinu jejích kultivarů nemusíme obávat. Mezi citlivější druhy patří například levandule korunkatá (Lavandula stoechas), která větší mrazy zvládá špatně, a je tedy nutné ji v zimě dobře chránit. Většina druhů tvoří pevné keře s dřevnatými základy, z nichž vyrážejí zelené stonky a menší větvičky. Pokud na jaře levanduli seřezáváme, pak právě pouze mladé výhonky, nikoli až na starší dřevo, které obráží jen velmi špatně.

Rostliny mají rády slunné stanoviště a půdu, která je dobře propustná. Po nějakou dobu snesou i menší přísun živin a vody. Jsou ideální pro pěstování v bylinkových zátiších nebo jako skalkové trvalky, ale sluší jim i pozice solitérů (hlavně u vyšších keříků) nebo můžete z levandulí vysadit malý živý plot. Podle odrůdy dosahují keříky výšky od 20 do 60 cm. Levandule je medonosnou rostlinou, velmi přitahuje motýli, včely a čmeláky.

Kdy ji sklízet?

Sklizeň levandule se řídí částečně tím, na co ji chceme dále využít. Pokud chceme květy sušit, je vhodné ji sklízet v době, kdy je rozkvetlá jen napůl. Stonky seřízneme, svážeme do svazečků a sušíme tak, že je pověsíme květy dolů. Předejdeme tím různému ohýbání uvadajících stonků. Nevykvetlé květy se sušením ještě pozvolna otevřou. Sušená kytice pak bývá půvabnou dekorací ve vázách nebo v různých vazbách, napříkad ve věncích či závěsných dekoracích.

Polorozkvetlé květy také sklízíme, chceme-li pak levanduli využít jako základ pro čaj. Pokud však chceme květy využít do voňavých pytlíčků či k výrobě mýdel a levandulového oleje, stačí sklízet květy v době, kdy jsou již velmi rozkvetlé až postupně odkvétající. Jednak tím uděláme radost drobnému hmyzu, který má čas květy opylovat, jednak rozkvetlé květy pak vydají více vůně.

Jaké odrůdy zvolit?

Nejklasičtější odrůdou je samozřejmě levandule lékařská neboli úzkolistá (Lavandula angustifolia), jejíž obrovskou výhodou je mrazuvzdornost, takže ji můžeme pěstovat téměř kdekoli. Nejčastější je varieta s fialovými květy, ale není problém zakoupit růžově nebo bíle kvetoucí rostliny, které v kombinaci s fialovými krásně vyniknou.

Dalším oblíbeným druhem je levandule korunkatá (Lavandula stoechas), jejíž květenství je velké a kompaktní, v barvě fialové až nachové. Tato rostlina však patří mezi choulostivější, je třeba ji v zimě dobře ochraňovat před mrazem. Levanduli korunkatou, které se také často přezdívá levandule francouzská, můžeme zakoupit také v podobě malých stromečků.

Levandule vlněná (Lavandula lanata) má rovněž velké květenství. Hodí se do přenosných nádob k pěstování na balkony a terasy. Levandule zoubkatá (Lavandula dentata) se vyznačuje zoubkovanými listy, které samy o sobě působí velmi dekorativně. Známou varietou levandule lékařské je pak levandule prostřední (Lavandula intermedia), která dorůstá do výšky přibližně 30-40 cm.