Lipii sladkou (Phyla dulcis) zahrnovali do svého jídelníčku už Aztékové a v oblasti Střední Ameriky a Karibiku je rostlina oblíbená dodnes. Díky svému původu získala přezdívku "aztécký cukr", její původní účel ovšem nesouvisel ani tak se slazením jídla, jako spíš s léčbou kašle, nachlazení, astmatu a koliky. Pro lipii je totiž typická nejen sladká chuť, ale také silné aroma kafru. Tak trochu se podobá naší mátě peprné a stejně se i užívá.

Pokud chcete lipii pěstovat jako sladidlo, její aroma by vám mohlo vadit. Je proto lepší poptávat rovnou vyšlechtěnou odrůdu Colada, u které jsou aromatické látky potlačeny.

Nevýhodou je, že byste se raději měli ujistit u svého lékaře, zda můžete tuto bylinku konzumovat a v jakém množství. Rozsáhlými vědeckými testy lipie dosud neprošla. Předpokládá se nicméně, že se s ní dá bezpečně nakládat jako s každou jinou bylinou - když ji použijete v malém množství coby dochucovadlo, nemůžete se předávkovat. Nejsladší jsou lístky, jimiž se sladí pokrmy či nápoje, a to jak v čerstvé, tak v sušené formě.

Naopak výhodou je snadné pěstování. Lipii můžete mít celoročně v bytě, i když přes léto uvítá letnění na čerstvém vzduchu. K růstu potřebuje slunce, pozor jen na přímý žár, který by jí mohl spálit listy. Rostlina se pěstuje nejlépe v závěsné nádobě, protože tvoří převisy - ty mohou být až metr dlouhé. Substrát se doporučuje hlinitopísčitý a propustný, lipie si potrpí na dostatek vláhy, ale nesnese přemokření. Přihnojování je možné, ale nepoužívejte hnojiva na bázi dusíku, to by rostlinu připravilo o sladkou chuť.