Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. I když hlavně ve vyšších polohách můžeme počítat v tomto šerém a mlhavém měsíci s prvním sněhem, většinou dlouho nevydrží a rychle se změní v blátivou břečku tak charakteristickou především pro listopad. Na zahrádce proto využíváme každého alespoň trochu jasného dne, abychom měli do zimy vše hotové.
Sklizeň pozdní zeleniny
Výběr zeleniny k uskladněníZeleninu k uskladnění sklízíme pokud možno za suchého počasí. Není-li zbytí, necháme ji alespoň proschnout na dřevěných příčkách v dobře větrané místnosti. K uskladnění využijeme vyvezené pařeniště, nezatuchající chladný sklep, popřípadě jinou nevytápěnou místnost. Listová zelenina, jako je hlávkové a pekingské zelí, salátová čekanka nebo štěrbák, nám nejdéle vydrží v čerstvém stavu, když ji zabalíme i s kořeny do novinového papíru a uložíme do lísek nebo jiných neuzavřených (děravých) bedýnek. Kořenové zelenině zase nejlépe vyhovuje bedýnka s vlhkým pískem. Jestliže máme k dispozici pouze nadzemní místnost s nižší relativní vlhkostí, je dobré občas zeleninu rosit rozprašovačem.
Zazimování záhonůZáhony s přezimující, byť otužilou zeleninou se vyplatí zazimovat. Na ochranu vzrostlejších druhů lze použít fóliový kryt, nízké druhy můžeme zakrýt celtou z netkané textilie, ale běžně stačí i smrkové chvojí. To rovněž použijeme k ochraně vytrvalých bylin pocházejících ze středomořských oblastí, jako je levandule, šalvěj a tymián. Při jejich sestřihu odstraníme pouze uschlé části, do razantnějšího zkracování se však nepouštíme, oslabuje to jejich kořeny. Máme–li na skalce či jinde rozmarýn, opatrně ho vyjmeme ze země a uložíme v květináči na chráněném místě.
Příprava záhonů na zimuZe sklizených záhonů odstraníme všechny zbytky rostlin a vyvezeme je na kompost, ještě je promísíme s vápenným prachem. Po povrchu půdy rozhodíme kompost, proleželý hnůj nebo Thomasovu moučku, popřípadě některé z doporučených minerálních hnojiv a záhon nahrubo zryjeme. Pozor, s výjimkou pažitky a póru nikdy nepoužíváme hnůj na záhonech, kde budeme v nejbližším období pěstovat cibulovou nebo kořenovou zeleninu.
Zpracování půdyNa tuto otázku existuje v poslední době celá řada, někdy i protichůdných názorů, takže po přečtení několika různých příruček si často nevíme rady, jak hluboce půdu zrýt, kolik přidat jakého hnojiva či zda s hnojením počkat až na jaro. Věřte, že určitě nic nezkazíte, když ztvrdlou a dlouho neobdělávanou zem důkladně zryjete na hloubku celého rýče a ponecháte na záhonku celé hroudy. Jejich „rozbití“ pak za vás udělá mráz. Naopak kyprou zem, o kterou se pravidelně staráme, stačí na podzim třeba jenom provzdušnit vidlemi.
Další otázkou, na kterou není vždy jednotná odpověď, je úprava půdy a hnojení. Rovněž v tomto případě uděláme nejlépe, když se zaměříme na strukturu půdy. Zní to možná příliš učeně, ale ztvrdlou jílovitou zem od sypké písčité každý pozná.
Nepropustnou jílovitou zem budeme zcela určitě chtít provzdušnit, a proto ji hluboko zryjeme a promísíme s větší dávkou písku a zahradnického substrátu. Můžeme přidat i popel ze dřeva (nikoliv z uhlí) a proleželý chlévský hnůj od krav či koní.
Do příliš písčitých půd naopak zaryjeme těžší zeminu, kterou opět obohatíme hnojem nebo kompostem s větším množstvím humusu. Jeho obsah lze zvýšit zeleným hnojením, nejlépe z vikvovitých rostlin. Z dalších příměsí vzpomeňme například rybniční bahno zkompostované s vápnem (které odstraní jeho kyselost) a dále třeba rozemleté jílovité nerosty.
Rovněž úprava Ph není příliš složitá. Do příliš zásaditých půd přidáváme rašelinu nebo lesní hrabanku od jehličnatých stromů, kyselé půdy naopak promísíme s mletým vápencem. Složitější už to ale bude s odhadem kyselosti, kterou nám přesně určí pouze v laboratoři. Existují však už pomůcky – jakési domácí minilaboratoře, které můžeme zakoupit ve větších specializovaných prodejnách. S pomocí jejich přísad si pak připravíme roztok, který otestujeme pomocí lakmusového papírku. Příliš kyselou půdu ovšem poznáme i od oka, protože se v ní tvoří mechy.
-šum-
