Zatímco břečťan si libuje v kyselejších půdách a stinném prostředí, přísavníky neboli loubince mají raději polostinné až slunné stanoviště a zeminu s neutrální až alkalickou reakcí. V našich podmínkách netrpí na choroby a škůdce, a tak je jejich pěstování poměrně snadnou záležitostí. Musíme jen správně načasovat výsadbu, aby se dobře ujaly a stihly zakořenit před zimou. Ve vyšších polohách, kde bývají drsné mrazy, je bezpečnější vysadit je až na jaře.

Přísavníky je rovněž nutné často stříhat, protože rostou jak divé. Rychlý růst je však výhoda, pokud chcete, aby se vaše zeď nebo pergola co nejdříve zazelenaly. K výsadbě vybíráme silné rostliny s bohatým kořenovým systémem a hloubíme pro ně nejméně 50 cm hluboké jámy se zhruba půlmetrovým rozestupem. S příchodem podzimu se listy přísavníků zbarvují do velmi dekorativní bronzové až tmavě červené barvy, na zimu opadají. Hroznovité plody jsou pro člověka mírně jedovaté, ale nasytí ptáky.

Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia)

Tento druh se vyznačuje dlanitě složenými pětičetnými listy a načervenalým zbarvením mladých větví a pupenů. Vysadíte-li ho k hladce omítnuté stěně domu, zřejmě bude potřebovat oporu v podobě vodorovně natažených drátů. K drsnějšímu povrchu ale přilne snadno.

Loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata)

Přísavník se střídavými trojlaločnými listy se doslova přisává na jakýkoli povrch, i když jde třeba o sklo nebo plast. Jeho úponky vylučují lepivou látku, která jim usnadňuje přichycení. U tohoto druhu tedy není potřeba žádné opory. Loubinec trojlaločný můžete v zahradnictvích nalézt také pod názvem přísavník trojcípý.

Loubinec popínavý (Parthenocissus inserta)

Velice se podobá loubinci pětilistému, ale jeho mladé větve a pupeny jsou zelené. U tohoto druhu navíc zcela chybí koncová přísavná destička, a tak rostlině vždy musíme poskytnout nějakou oporu. Skvěle se bude pnout po plotu, pergole či altánu. Jde o velmi odolný druh, který snese i nejtužší mrazy.