Zahrádka jako louka je variantou zejména pro romantiky a vyznavače přírodního stylu. Nepřijde jí na chuť každý. Pro jedince s alergií na pyl bude tato varianta zahrady dokonce nevhodná. Alespoň malý koutek s lučními rostlinami je však užitečný na každé zahrádce, protože přitahuje život - přirozeně se sem slétají včely, čmeláci a motýli, schovají se tu kobylky i cvrčci a další drobná zvířátka. Luční rostliny navíc nepotřebují zalévat ani hnojit a vyhovuje jim půda chudá na živiny.
Miniaturní louka se vejde i do květináče
Jestliže patříte k těm, kdo preferuje svobodu louky před vyumělkovaností anglického trávníku, můžete si na zahradě louku vytvořit. K dostání jsou dnes přímo směsi osiva pro květinové louky. Některé jsou konkrétně určené pro suchá nebo vlhká stanoviště, jiné obsahují určité letničky či bylinky atd.
Nějaká ta semínka si ale můžete i vlastnoručně nasbírat při letních výletech do přírody. Dozrávající plodenství kopretin, zvonků, řebříčku, chrastavce, vlčího máku, hvozdíku a dalších krásných rostlin necháme usušit na vzdušném a stinném místě a semínka z nich uschováme na dobu setí - tedy na podzim nebo na jaro. Louku zavlažujeme jen zpočátku, když rostlinky vzcházejí, potom už zalévat nemusíme.
Během srpna a září pak můžeme na louku vysadit cibuloviny, které ji zkrášlí s příchodem příštího jara. Hodí se sem šafrány, modřence, nešlechtěné narcisy, na vlhčí místa i sasanky a sněženky.
Louku je nejlepší založit na holé půdě, která nebyla hnojená a úrodná. V živné půdě by vzešly hlavně silné trávy, jež by zastínily krásu květin. Terén nemusí být vyrovnaný, drobné nerovnosti jsou pro louku přirozené. Louka se hodí také na zanedbané části větších pozemků, se kterými si nevíte rady a nemáte na ně čas.
Louka na zahradě
Dvakrát za rok ale louku budeme muset posekat, a to nejlépe ručně, starou dobrou kosou. Jde totiž o nejšetrnější způsob sečení, který neohrozí drobné živočichy, jimž je louka domovem. Luční porosty kosíme postupně, aby se jejich malí obyvatelé vždycky stihli přemístit a ukrýt.