Právě kvůli členitému prostoru a stropu nižšímu, než je obvyklé, si ji majitelka, paní Jana, nechala dělat na zakázku u truhláře. Při návrhu bylo nutné počítat i s vedlejším schodištěm do podkroví, které v místnosti tvoří zajímavou dominantu. „Původně tu byl starý kredenc z 30. nebo 40. let a na místě, kde je dnes varná deska, stál takzvaný mycák – mycí stůl s výsuvným dřezem, dnes bychom řekli mycí centrum,“ popisuje majitelka kuchyně paní Jana, „vedle něj byl úplně starý sporák ze 30. let. Každý kus nábytku byl opravený do starého stylu, dvířka byla malovaná, všechno dělal manžel.“

Když tato kuchyně přestala rozrůstající se rodině vyhovovat, rozhodli se manželé pro zcela novou linku. „Namalovala jsem si kuchyni sama, dostala jsem tehdy od truhláře rozměry dvířek, a podle toho jsem si rozměřila i celou kuchyni, jak bude vypadat a která dvířka kam půjdou. Protože tu je snížený strop, jsou horní skříňky nízké a současně jsou také umístěny níž, než bývá obvyklé. Objednala jsem i spotřebiče, vybrala si materiál i úchytky a ve firmě pak kuchyni vyrobili.“ Korpus linky je zhotoven z lamina, dvířka z foliovaného lamina, ze stejného materiálu je i pracovní deska. Ovšem tu původní už bylo nutno vyměnit za novou, tolik let by samozřejmě jedna a tatáž nevydržela.

Každý centimetr se počítá

Dispozičně je v kuchyňském prostoru využit každý centimetr. Sestava začíná vlevo u dveří horkovzdušnou troubou, pod ní jsou v zásuvce a ve skříňce plechy a pekáče, protože v rodině se hodně peče. Ve vedlejší skříňce je v zásuvce domácí lékárna, ve spodním prostoru jsou uloženy kuchyňské roboty. Pak následuje varná deska, v prostorné skříňce pod ní jsou uloženy hrnce, aby byly při ruce. V zásuvkové skříňce jsou uloženy příbory, prkénka, naběračky, nože a další kuchyňské náčiní, úplně dole jsou zase malé domácí spotřebiče. „Robotů mám opravdu hodně, jsem na ně zatížená,“ říká paní Jana, „hrozně se mi líbí, mám ponorné i stolní se spoustou funkcí a samozřejmě je hodně využívám.“

V rohové skříňce je otočný koš, dveře jsou pevné, protože tehdy se ještě skládací nedělaly. Pod dřezem jsou mycí prostředky a věci, které se příliš často nepoužívají, vedle dřezu stojí myčka, v poslední skříňce je uloženo další rozměrné nádobí. Zbylý prostor od poslední spodní skříňky ke zdi je volný záměrně – je zde umístěn koš a na pracovní desku je také možné připevnit mlýnky na maso, mák a podobně. Ke kuchyni přiléhá zděná spíž.

Dřez u okna – ano, či ne?

V horních poličkách je koření a porcelánové a skleněné nádobí, na policích jsou nejen dekorační předměty, ale také mouky a další potřeby pro vaření, protože jsou tak nejlépe po ruce. „Lituji jen toho, že mám dřez u okna, vím, že se takhle umisťuje často, ale mně to nevyhovuje, protože jsou na oknech pořád kapičky. Ale bohužel nebylo možné ho umístit jinam. Co je naopak praktické, je dostatek místa mezi zónami mytí a vaření, myslela jsem na to, když jsem kuchyni navrhovala. Takhle tady můžeme vařit dokonce i ve dvou.“ Během existence této kuchyňské sestavy byla vyměněna nejen pracovní deska, ale i digestoř – původní s uhlíkovým filtrem nahradil přístroj s odtahem, ten je zabudovaný ve zvýšené nástavbě ve zdi. Změnou prošla i okna, velmi malá a hodně nízká – spíše střílny, jak říká paní Jana, byla zvětšena tak, aby dostatečně osvětlovala pracovní plochu a současně jimi bylo vidět do zahrady.

Korek na zdi? Jde to!

Za pozornost stojí stěny. Mají totiž naprosto netradiční obklad – korkové dlaždice. „Do kuchyně jsem se rozhodla pro obložení stěn korkem, abychom nemuseli malovat. Korek je napuštěný barvou a voskovaný, je tedy naprosto odolný vůči všem nepříznivým kuchyňským vlivům. Omyju ho vodou s odmašťovačem a je zase jako nový.“ Tento materiál má všechny přednosti – vypadá zajímavě, dobře se kuchyně, návštěvaudržuje a navíc je i hygienický – vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými kusy nejsou spáry, celou plochu je možné dobře umýt. Je i zdravotně nezávadný a navíc jde o přírodní produkt.
„Tu kuchyni mám už hrozně dlouho, ale jsem s ní pořád velmi spokojená, nepředělala bych nic,“ uzavírá majitelka. „Co se týče dispozic, v tomhle malém prostoru by bylo těžké vymýšlet něco nového, a pokud jde o materiály, tak dřevo bych v kuchyni nechtěla, protože pod touhle místností je sklep, takže by to nebylo optimální, lamino mi vyhovuje.“
Text a foto: Dana D. Daňková