Dřezy jsou dnes stále nejběžnější z materiálu nerez a to ve všech jeho kvalitativních úrovních - od levných až po ty nekvalitnější, prakticky nepoškoditelné a nezničitelné. Nerez lze barevně jednoduše skloubit s moderní nerez digestoří, vodovodními bateriemi, a dalšími kuchyňskými doplňky jako závěsnými drátěnými programy, kuchyňskou váhou a podobně. Stále častěji v nových kuchyních ale můžeme vidět dřezy z umělého kamene. Není to náhoda, protože umělý kámen má mnoho vynikajících vlastností. Na bázi žuly (granitu) nebo křemičitých písků a různých pojiv vznikají zajímavé materiály, jejichž obchodní značky mívají jako součást názvu právě slovo granit. Umělý kámen má vynikající vlastnosti, mezi něž patří stálobarevnost, tvrdost, odolnost vůči vysokým teplotám. Umělý kámen je hygienicky nezávadný, protože nemá spáry ani póry. Nové materiály s sebou navíc přinášejí širokou škálu velmi odvážných a v kuchyni skoro nevídaných barev. Materiály jsou ale také finančně dost náročné. Kdo by chtěl podobný dřez v trochu levnějším provedení, ať se poohlédne po materiálu granit-akrylát. Ten vyhlíží obdobně, ale má povrchovou úpravu, není to látka homogenní. Udělá na pohled stejnou parádu, jen se na něj musí jít při používání šetrněji a lépe o něj pečovat, protože není tak úplně nezničitelný. Barevná keramika Keramické dřezy vynikají pevností a odolností, snadno se udržují a další z jejich mnoha předností je široká paleta barev, ze kterých si můžeme vybrat. Pokud chceme opravdu nějakou speciální barvu, měli bychom zapátrat právě mezi dřezy keramickými - můžeme mít dřez nejen klasický bílý či elegantní černý, ale i ostré barvy jako námořnickou modř, kanárkovou žluť, paprikovou zeleň; tyto odstíny nám mohou pomoci dokonale dokreslit barevné ladění celé naší kuchyně. Corianový dřez Materiál na bázi bauxitu smíchaný s akrylátovými pojivy má opět jedinečné vlastnosti – nezbytnou pevnost, neporéznost a odolnost vůči oděru i teplotám. Navíc tento materiál můžeme mít v desítkách různých barev a odstínů. Dřez musí ladit s bezprostředním okolím Prakticky je třeba skloubit barvu spodní skříňky, barvu pracovní plochy (tedy lem dřezu) a barvu samotného dřezu. To všechno musí ladit nejen navzájem, ale i se svým okolí – tak spodní skříňka navazuje barevně na další segmenty kuchyňské linky nebo jako samostatný modul je stejného provedení jako moduly ostatní. Lem dřezu navazuje zase na ostatní vodorovné pracovní plochy. Barva dřezu se pak většinou podřizuje výběru materiálu. Barevné dotažení celku obstará vodovodní baterie, dnes dostaneme v identické barvě dřezu. Baterie navíc může být vylepšená o sprchu na zeleninu, teleskopickou hubici a podobně. Variace a mnohostrannost forem Dřez s odkapávačem – to je dnes asi ta nejjednodušší a nejběžnější varianta dřezu. Vedle toho nalezneme skoro nepřeberné množství dvojitých a trojitých dřezů v různém provedení. Přitom jsou kombinovány i materiály – dřez z umělého kamene může mít například nerez odkapávací cedníky. Jsou tu dřezy s košíkem na zeleninu, s různými odkapávacími miskami, s prkénkem na krájení, nebo dva velké dřezy s minidřezem s dírkami mezi nimi – vlastně s jakýmsi velkým zabudovaným cedníkem. Tyto kombinované dvojité až trojité dřezy jsou velice výhodné v tom, že u nich můžeme pohodlně připravovat jídlo – tak například zeleninu zde omyjeme, necháme odkapat a ještě nakrájíme. Ušetříme si tak hledání a potom umývání několika hrnců, mis a misek. O rohových dřezech a dřezech prostorových, umístěných jako ostrůvky uprostřed kuchyně už jsme se minule zmínili. Nejdokonalejší formou dnešních dřezů je zřejmě dvojdřez vylisovaný v jednom kuse s pracovní deskou, takže tvoří její nedílnou součást. Tím vzniká nepřerušená hygienicky naprosto nezávadná dvoj či třímetrová pracovní plocha bez jediné spáry. -ag-