Japonsko se stalo v 60. letech 20. století významným centrem světové architektury, a to díky založení stylu metabolismu. Ten vznikl pod taktovkou skupiny japonských architektů v roce 1960. Byli to Kiyonori Kikutake, Kisho Kurokawa, Fumihiko Maki, Masato Otaka a Kenzo Tange. Metabolismus řeší především vztah mezi soukromým a veřejným prostorem a srovnává stavby s přírodou a jejími vegetačními prvky podle ročních období. Podobně jako metabolismus lidského těla je ovládán různými cykly a pochody, tak města a domy jsou podle metabolistů také ovládány různými cykly. Vznik tohoto hnutí byl odezvou na nedostatek půdy, která by byla využitelná pro stavby obydlí v Japonsku po druhé světové válce. Později se díky rozvoji elektroniky a techniky začaly v metabolismu projevovat různé sci-fi vize. To se odrazilo ve vidině domů jako obalu, ve kterém je skryto mnoho techniky, a město bylo představováno jako plocha, čekající na nové zážitky.

Budovu vidí metabolisté jen jako spotřební produkt, který nemá trvalou hodnotu. Také proto stavěli jednotlivé budovy jen někteří z této skupiny, ostatní řešili otázku soukromého a veřejného prostoru – ten soukromý si představovali jen jako velmi těsné buňky, které bylo třeba teprve vynalézt.

První stavbu ve stylu metabolismu se pokusil postavit architekt Kenzo Tange, kdy vyprojektoval v Tokijském zálivu předměstí na vodě. V projektu byly použity vyměnitelné dílčí jednotky, díky nimž se mohl prostor libovolně dle potřeby rozšiřovat či zmenšovat. Na tento nápad mobilní zástavby navazovali ostatní metabolisté. Například Kisho Kurokawa vytvořil v Tokiu roku 1972 kapsulární věž Nagakin.

Skupina těchto architektů však nevydržela dlouho a poslední příležitostí pro představení stylu metabolismu byla světová výstava v Ósace roku 1970. Ovšem v Japonsku v architektuře je neustále velký zájem o propojení skutečného a smyšleného světa.

Styl metabolismu byl pak na nějakou dobu odsunut do pozadí a slovo dostával například minimalismus, postmodernismus či organická architektura. Ke stylu metabolismu se však bude moderní architektura pomalu vracet a v příštích 50ti letech by mohlo vyrůst více metabolistických děl. To je dáno také tím, že propojení sci-fi vize a architektury není, díky novým materiálům a technologiím ve stavebnictví, nic nemožného. Přesvědčili nás o tom i studenti architektury českých vysokých škol v soutěži s názvem Jak se bude bydlet v roce 2050, kteří ve svých soutěžních projektech mimo jiné představili i styl metabolismu.

-bar- Foto: ČVUT, www.isifa.com