Mexické miniokurce se říká také cucamelon, můžete se setkat i s názvem peppinillio. V angličtině se jí přezdívá mimo jiné "mouse melon" (myší meloun), jako by to byl meloun pro myši. Mexická miniokurka skutečně jako meloun vypadá, velikostí však připomíná spíš kuličku hroznového vína. A chutná tak trochu jako okurka.

Mexická miniokurka Autor: Shutterstock.com Autor: Shutterstock.com

Podobně jako okurka se cucamelon i pěstuje, dokonce je méně náročnější, protože tato rostlina u nás nemá přirozené nepřátele a je odolná vůči chorobám. V druhé polovině května můžete semínka vysít přímo do záhonu nebo do květináče na balkoně.

Miniokurka potřebuje k růstu živnou půdu, dostatečnou závlahu a oporu. Oporu byste neměli podcenit, i když třeba jen natáhnete provázky. Šlahouny totiž rostou hodně rychle a brzy mohou dosáhnout až třímetrové délky.

Mexická miniokurka Autor: Shutterstock.com Autor: Shutterstock.com

Sklizeň začíná, když plody dosáhnou velikosti hroznů, a přitom jsou pořád pevné a sytě zbarvené. Když je nesebereme včas, semínka uvnitř se roztáhnou přes většinu dužiny a ztvrdnou. Cucamelony můžeme konzumovat jen tak, nebo jimi ozvláštnit zeleninový salát. Dají se zavařovat jako normální okurky, k tomu je však potřeba bohaté úrody, aby to stálo za to; několik šlahounků pěstovaných jen jako experiment zřejmě stačit nebude.