Nejsem ten, který by chtěl všechno „pünktlich“, záhonky do pravého úhlu, fasádu bez poskvrnky a trávník zastřižený podle pravítka. Naše chata se pomalu a tiše rozpadá (střecha má nejlepší roky za sebou a chata bez věnce nám puká na mnoha místech), ale snad to spravíme při nadcházející rekonstrukci. Záhonky jsou rozdupané srnkami a ovcemi (ano, už i ovce z nedalekého ovčína se chodí na naše kytky pást), zahrada po nájezdu krtka vypadá jak kulisy z první světové války a živý plot z pámelníku bílého (nesmějte se, já ho tam nesázel) vypadá v opadaném stavu strašidelně, protože je vidět, jak moc se rozrostl.
Další z "českých" blogů
Ale vzhledem k tomu, že můžeme pracovat jen jednou rukou ze čtyř (o tom proč, jsem psal zde), měl jsem celkem dost času na koukání a přemýšlení. Ulehli jsme do trávy a koukali kolem sebe. A já si uvědomil, že právě tahle divokost mě přitahuje. Třeba můj trávník.
Jaterník vykukuje z bukového listí
Jak si tak ležíme, prohlížíme si, co všechno u nás v trávníku roste. Není to žádný degenerovaný „Angličan“. Jen kolem mě jsem objevil fialky, petrklíče, sedmikrásky, hromady mechu (poznávám jen některé z nich: baňatku, čtyřzoubek…) a samozřejmě trávy. Vzhledem k blízkosti louky sem můžeme klidně pozvat botanické nadšence, kteří najdou ohromné společenství trav – od kostřavy, přes lipnici, psárku, pěchavu, sveřep… Ve stínu zpod bukového listí vykukuje modrý jaterník, uprostřed trávníku je velký ostrůvek podbělu a kousek od starého pařezu už vykukuje heřmánek.
A jak si tak ležíme, ochutnáváme tu čerstvou zeleň. Vždyť je bio! Šťavel, jitrocel i mladá kopřiva. To je vitaminový nářez. A co je tohle? Uprostřed trávníku najednou objevujeme šnytlík! Jak se sem dostal? Těžko říct. Při sekání během roku jsme neměli možnost objevit jeho typické stonky. Až při našem válení po trávě a vychutnávání prvních pořádných jarních paprsků ho objevujeme.
Šnytlík uprostřed trávníku.
Tohle je prostě krása. Bledule a odkvétající sněženky nahradí postupně kopretiny, kterých máme v trávníku hned několik krásných ostrůvků. Ty prakticky celé léto nechávám růst a sekačkou je objíždím dokola, takže zahrada pak vypadá jak kožich vypelichaného psa. Ale krásně kvetoucí. A to máme rádi. Žádný golfový trávníček. Hrát golf, míček by se nám hned ztratil v některé díře od hrabošů. Ale to k tomu prostě patří. Je to naše zahrada plná krásy a překvapení.
Titulní foto: Shutterstock.com
