Nejprve si s touto myšlenkou pohrávali sochaři a malíři, poté hudebníci a architekti a ani filmaři, designéři či spisovatelé neodolali nově působící vlně. Minimalismus se začal formovat ve Spojených státech jako reakce na abstraktní expresionismus, který do uměleckých děl přidal citové poznatky či psychické momenty člověka a ukazoval více z lidské duše než z původní funkce. S výhradami proti expresionismu přišel jako jeden z prvních Frank Stella a ukázal světu svá minimalistická díla v Museu of Modern Art v New Yorku na výstavě, která nesla název 16 Americans. Tyto obrazy oprostěné od veškerých citových projevů se zalíbily především mladým nastupujícím umělcům a nový směr se začal šířit dál a dál do světa a do dalších odvětví.
V architektuře je minimalistická tvorba snadno rozpoznatelná. Domy jsou jednoduché, nekomplikované, stavěné v pravidelných a čistých liniích. Nešetří se jen na členitosti a zdobnosti stavby, ale i na počtu druhů použitých materiálů. Vše je zkrátka zjednodušeno na prostý funkční základ tak, aby budova působila harmonicky, klidně a vyváženě a bez sebevyjádření projektanta. V interiéru se také ubíralo, a to především na materiálech, tvarech či různých detailech. Typické materiály pro minimalismus jsou beton, sklo či kov.
Vila Savoye
Klíčové role v architektuře minimalismu sehrála také inspirace japonským uměním. Evropské vody ale nejvíce zčeřili jako první funkcionalisté. Jako jeden z prvních to byl Le Corbusier, francouzský architekt, malíř a filozof, který definoval základní znaky funkcionalistické architektury. Mezi nimi je například funkčně uzpůsobitelný půdorys či volné průčelí bez konstrukčních prvků. Mezi jeho nejznámější minimalistické práce patří Vila Savoye v Paříži, kterou Le Corbusier postavil již v roce 1928. Dalším významným mezníkem v dějinách minimalismu je německý architekt českého původu Adolf Loos, který tvrdil, že ornament je zločin. Tento jeho postoj je označován jako architektonický purismus. To, že svá slova myslel vážně, ukázal například vilou F. Müllera v Praze.
Ve 30. letech 20. století prosazoval minimalismus stavbou vily Tugendhat v Brně Ludwig Mies van der Rohe. Stejně jako pavilonem Německa na světové výstavě v Barceloně.
Česky: Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně. Postavil jej Ludwig Mies van der Rohe v roce 1929. Přestavěn byl v letech 1983–1989
I dnes je tento směr předními tvůrci často využíván. Za čistě minimalistického architekta je považován japonský architekt Tadao Andó narozený v 50. letech, jehož Row House v Ósace či Westin Awaji Island Hotel jsou dokonalou ukázkou čistých a strohých linií i dalších typicky minimalistických znaků. Jelikož minimalismus má v poslední době skutečně převahu na trhu, mohlo za posledních 10 let vzniknout v tomto stylu velmi mnoho významných budov. V roce 2007 vyrostl ve Valencii Pavilion America´s Cup od Angličana Davida Chipperfielda. Tento pavilon s jachtařským zázemím a návazností na městské pláže má čtyři podlaží z bílého betonu a levitující balkony. Na opačném konci Evropy také nezaháleli, takže se Německo může pyšnit velkým množstvím minimalistických staveb. Jednou z nich je škola v Zollverein v Essenu, navržená jako krychle o velikosti stran 35 metrů. Ani v Čechách jsme nebyli o kvalitní stavby ochuzeni. Z mnoha lze jmenovat například Hotel Josef od Evy Jiřičné z roku 2002, na kterém se nezapře autorčin rukopis – precizní a citlivé propojení skla a kovu. Objekt působí vyrovnaným klidným dojmem. Úplně jiný, a přesto stejný je rodinný dům Pszczolkovi v Berouně. O realizaci ve tvaru kvádru z oceli, skla a betonu se postaral ateliér HŠH architekti.
Foto: www.isifa.com, www.jedinak.cz, www.wikipedie.cz