Nemám místo! Kam to všechno mám uklidit? Jak to poskládat? A vůbec - chtělo by to tu celé přeorganizovat! Podobné povzdechy jsou někdy skoro na denním pořádku v nejedné domácnosti. A přesněji řečeno v kuchyni. Často se ale nejedná o nedostatek místa, jako o špatné uspořádání kuchyně. Je pravda, že není zrovna snadné dosáhnout toho, abychom měli v kuchyni pohodlí a všechno pěkně při ruce, abychom byli rychlí a efektivní v přípravě jídla – a ještě přitom zachovali estetický vzhled kuchyně. Spíše se stává, že se dodrží prvních několik bodů a v kuchyni to vypadá jako po bitvě. Nebo z kuchyně zase pro samé uklízení vycházejí nudná, stále stejná jídla… Mít racionálně uspořádanou kuchyni, kde se nám dobře pracuje, závisí už na správném naplánování (a zejména na nepoddimenzování pracovních ploch); tedy už tehdy, když kuchyně vzniká. Základem úspěchu je kuchyni dobře vyprojektovat, průběžně se pak dá dozařídit různými vychytávkami a vylepšeními přesně podle našich potřeb. Ať máme kuchyni jakkoliv velikou, vše by v ní mělo být koncipováno tak, aby se vaření a další práce co nejvíce usnadňovaly a urychlovaly, a aby nám zařízení a vybavení kuchyně poskytovalo opravdové pohodlí. Jednou z největších chyb je špatné napojení a uspořádání mycího, varného centra a navazujících přípravných a odkladních ploch. Ty bývají samy o sobě často nedostatečné. V každé kuchyni nedosáhneme toho, abychom instalovali ideální pracovní plochy 70 nebo více centimetrů široké – kvůli úzkému půdorysu kuchyně a nutnému dostatečnému prostoru k procházení musíme zůstat u obvyklé hloubky 60 cm. V tomto případě musíme dohnat velikost pracovních ploch jejich délkou, případně prací v několika úrovních (zasouvací stolky, pojízdné pultíky, případně 15-20 cm široká polička či stupínek u stěny těsně nad pracovní deskou). Minimální délka pracovní plochy pro pětičlennou rodinu se udává zhruba 250 cm (pohodlné jsou ale 3 metry a více), pro jednočlennou domácnost počítáme jako minimum 120 cm. -ag-