Manželé Vybíralovi pocházejí z velkých měst, a přesto, anebo právě proto je to táhlo do hor a do přírody. Když začali jezdit do Orlických hor jako instruktoři lyžařské školy, oslovila je klidná a zapomenutá místa tajemného pohraničí. „Dokázali jsme si představit, že tady budeme vychovávat naše děti,“ uvádí Pavla Vybíralová.

Po deseti letech života v malé vesničce na česko-polské hranici se náhodou dozvěděli, že se zrovna tady prodává starý mlýn. „To byla výzva. Rekonstrukci historické budovy, která nese ducha pohnutého života lidí v sudetském pohraničí a současně je poctou jednomu z nejstarších řemesel, se nedalo odolat,“ říká Viktor Vybíral.

Najali si tedy šikovného pomocníka z Ukrajiny a s přispěním dalších řemeslníků z okolí a přátel z celé republiky mlýn o víkendech tři roky opravovali – bez pomoci architekta. „K architektuře jsem se dostal při studiu dějin umění, které jsou mým koníčkem. Navíc jsem vyučený truhlář se vztahem k řemeslu a mlynáři byli velmi často zruční truhláři a sekerníci,“ vysvětluje Viktor Vybíral.

Naši předci věděli

Jako nejzajímavější vnímali majitelé odkrývání minulosti. Z různých zdrojů zjistili, že mlýn byl v roce 1945 znárodněn a poté přešel do národní správy sousednímu mlynáři Felcmanovi. Po válce se tu mlelo jen krátce, pouze se šrotovalo a vyráběl se elektrický proud pro část obce. V roce 1986 začal mlýn sloužit jako rekreační objekt. Vybíralovi ho koupili v roce 2009.

„Jelikož se téměř žádné dokumenty nedochovaly, museli jsme bedlivě pozorovat, naslouchat a domýšlet. Například místo pro schody vedoucí z mlýnice na půdu, které již dávno nestály, jsme objevili jen podle stop malby na stěně. Zazděné dveře vedly na neexistující terasu – jen kapsy z cihel po odkrytí omítky naznačovaly, že zde musela být,“ líčí Viktor Vybíral. „Podlaha v kuchyni, kterou považujeme za poklad, asi vznikla společně s nově vybudovaným mlýnem, tedy v roce 1863. Naši předci věděli, jak postupovat a jaké technologie použít, aby materiály vydržely co nejdéle. Pod podlahou je pouze hlína a silná vrstva vápna, která bránila hnilobám a houbám. Stačilo vyměnit prkna po obvodu – něco nového s takovou atmosférou bychom nikdy nevytvořili. Jen paleční kolo s mlýnskou stolicí a transmisemi ve strojovně sklepa už nezprovozníme. Je tak křehké, že se na dotek rozpadá.“

Kolo se točí

Završením rekonstrukce bylo usazení venkovního mlýnského kola a opětné přivedení vody k mlýnu. „Z původního kola se dochovala pouze osa, ale z kroniky mlynářů jsme zjistili, že mělo 5,20 m v průměru. Když jsme pak v hloubce 2 metrů nalezli bahnem zakonzervované části korečků, měli jsme vyhráno a kolo nám mohli sekerníci z jižních Čech vyrobit. Pak jsme se rozhodli znovu vykopat 200 m dlouhý náhon. To byla neskutečná dřina! Nakonec se podařilo mlýnské kolo znovu roztočit – po 69 letech,“ vypráví Viktor Vybíral. Mlýn pak majitelé pojmenovali podle posledního opravdového mlynáře Adolfa Scholze, který tu s rodinou žil a pracoval a po válce byl odsunut.

S historií a duší

Když byli hotovi, rozhodovali se, co vlastně s mlýnem provedou. Na chvíli uvažovali, že by v něm sami žili, ale nakonec zůstali ve své chalupě a užívali si ho při rodinných setkáních a oslavách. Později ho dali k dispozici širší rodině a kamarádům. „Po šesti letech starání se o něj jsme došli k závěru, že takové výjimečné místo s vlastní historií a duší chceme nabídnout široké veřejnosti. Svou roli sehrála i časově a finančně náročná údržba,“ vysvětluje Pavla Vybíralová. Když je oslovili zástupci projektu Amazing Places, dlouho neváhali. „Je nám ctí být jejich součástí, neboť sdružují krásná místa nejen v naší republice. Věříme, že náš mlýn má svoji hodnotu, a to jak díky citlivé rekonstrukci, tak i místu, kde se nachází. Lidem je u nás dobře.“

Příběh nekončí

Po téměř ročním provozování jsou majitelé nadšení, že mlýn vyhledávají lidé, kteří si ho upřímně váží, oceňují atmosféru místa a pobyt si užívají. Z důvodu soukromí hostů se mlýn nabízí pouze jako celek, ať již pro dvě osoby, vícečlennou rodinu nebo skupinku max. 12 osob. Návštěvníci mají k dispozici společenskou místnost v objektu bývalé mlýnice, kde mohou obdivovat dochované a renovované původní prvky stavby a lehnout si na pec, nebo se uvelebit na sedačce. Duch původního mlýna je přítomný i v plně vybavené kuchyni.

Jedna z ložnic s nadstandardní dobovou atmosférou je zachovalá a zrekonstruovaná jako původní. Je vhodná pro děti, protože postele jsou kratší, jak tomu v minulosti bývalo. Další čtyři ložnice se nacházejí v prvním patře, které je celé nově vystavěné z původního podkroví mlýna.

Absolutní lahůdkou je sklep se zachovalými cihlovými klenbami a nasvíceným původním palečním kolem a transmisemi, který nabízí také relaxaci ve vířivce. Venku, v těsné blízkosti funkčního mlýnského kola, je veranda s lavičkou a kryté posezení s možností využití grilu, teepee, klasického ohniště a lezecké stěny.

„Příběh ale nekončí, neboť v místě náhonu je rybník, který sloužil k zachycování vody přes noc, aby mlynář mohl regulovat průtok vody. Uvidíme, zda se nám podaří ho nějakým způsobem obnovit a oživit,“ uzavírá Pavla Vybíralová.

Základní údaje:

  • Jméno: Scholzův mlýn
  • Lokace: České Petrovice 93, Žamberk, www.scholzuvmlyn.cz
  • Obvodová konstrukce: smíšené zdivo
  • Fasáda: kamenný základ, bílá omítka
  • Střecha: krytina Capacco
  • Okna: kombinace původních dřevěných s novými dřevěnými
  • Vnitřní dveře: kombinace původních dřevěných s novými dřevěnými
  • Podlahy: kombinace původních dřevěných s novými dřevěnými, kuchyň – keramická dlažba, schody do sklepa – břidlice, sklep – keramická dlažba s designem břidlice
  • Vytápění: krb na dřevo s akumulační pecí, elektrické přímotopy
  • Zdroj: Amazing Places