Pro účely lidové medicíny se v dřívějších dobách sbírala mochna husí a mochna nátržník. Obě byliny kvetou žlutě a bývaly užívány při střevních a žaludečních potížích, přičemž mochna husí prý pomáhala i při nachlazení a kašli.

V okrasné zahradě se asi nejčastěji uplatňují mochny křovité (Potentilla fruticosa), které sice v našich krajích nejsou původní a léčivý čaj si z nich neuvaříte, zato vás potěší dlouhou dobou kvetení. To trvá většinou od května do září, některé kultivary ale rozkvétají už v dubnu. Vyšlechtěné mochny nesou květy různých barev, od bílé a růžové přes původní žlutou až po červenou.

Křovité mochny patří k nižším keřům, a tak mohou například vyplnit menší plochy v předzahrádkách nebo fungovat jako nízký živý plot předělující jednotlivé sekce zahrady. Potřebují slunečné stanoviště a výživnou propustnou půdu, leckdy se ale spokojí i s mírným přistíněním a jílovitou či kamenitou zeminou. Protože se umějí vyrovnat se znečištěným vzduchem, vůbec nevadí, pokud máte zahradu poblíž silnice.

Bylinné mochny najdou místo v trvalkových záhonech a na osluněných skalkách. Žlutými kvítky se obsypává plazivá mochna zlatá (Potentilla aurea), kterou můžete využít jako půdopokryvnou rostlinu. Rychle se rozrůstá a vytlačuje plevel. K zahradnímu jezírku se bude hodit mochna bahenní (Potentilla palustris), jež vás překvapí temně purpurovým květem. Bylinné mochny je třeba na podzim silně seřezávat, aby v příštím roce opět bohatě nakvetly. U křovitých druhů pozor, ne všechny hluboký řez snášejí. Doporučuje se je jen mírně seříznout brzy zjara, maximálně o pětinu délky.