Dříve se používala hlavně v koupelnách a kuchyních, dnes ji můžete vidět vlastně všude. Slibuje neotřelý interiér, je jen na vás, jak velkou plochu mozaikou ozdobíte i jaký dekor vytvoříte. Kromě tradiční mozaiky se prodávají obklady a někdy i dlažby, které ji imitují. A komu to nestačí, tomu doporučíme DIY mozaiku na interiérových doplňcích, případně na drobném nábytku. Ostatně ruční tvorba je v kurzu.

Už to nejsou jen kostičky

Kdysi šlo hlavně o kostičky, dnes si pod označením mozaika představte třeba i podlouhlé obdélníčky, trojúhelníčky, kosočtverečky nebo jiné tvary, včetně rybích šupin. Proč ty zdrobněliny? Tradiční mozaika se skládá z mnoha stejnoměrných malých tvarů, lepených na pomocné síti nejčastěji o velikosti 30 x 30 cm. Za obvyklé rozměry drobných dílků se považují velikosti kolem 2,5 x 2,5 nebo 5 x 5 cm, ale najdete i mikromozaiku 1 x 1 cm, nebo maxi provedení (10 x 10 cm).

Největší výhoda tkví v tom, že ze sítě oddělíte přesně tolik dílků, kolik potřebujete, klidně spojte několik barev, a tak vytvoříte originální dekor. Druhá zásadní výhoda spočívá v možnosti obkládání i jiných než rovných ploch.

Falešná mozaika

Bavíme se o obkládačkách či dlažbách, kde jsou jednotlivé dílky jen naznačené (vyřezané či vyštípané do určité hloubky). Ovšem i v tomto případě si lze práci do jisté míry usnadnit, jednotlivé části se dají odlomit. Imitace mozaiky je finančně i realizačně méně náročná a hodí se na větší rovné plochy, zato s ní nelze dekorovat zaoblená či jinak nepravidelné místa, ani vytvářet originální obrazy na stěně či jinde.

Není jen z keramiky

Kromě keramiky se často používá sklo, rovněž skleněná mozaika může být nenasákavá, protiskluzná, odolávat chemikáliím, navíc nezřídka dokáže imitovat kámen nebo kov. Mozaiky z reálného kamene jsou neméně krásné, nicméně se musí velice dobře ošetřit, vyčistit a impregnovat. Z dalších zdůrazněme dřevěné mozaiky. A kovové mozaiky? Často se vyrábí z nerezu, ale třeba i z hliníku či mědi, a nedoporučují se aplikovat v prostředí, kde je vlhko.

Na miskách vah

Originalitu tradičních mozaik vyvažuje náročnost provedení. Pokládka vyžaduje zručnost i trpělivost, lepení a spárování je složitější než u standardních obkládaček. Rozdělit pomocnou síť s drobnými dílky není složité, postačí i nůžky, ale samotné lepení už potřebuje precizní přístup (využívá se lepidlo určené přímo na mozaiky). Ve wellness, koupelnách a kuchyních se doporučuje používat spárovací hmotu se zvýšenou vodoodpudivostí. Obecně je vhodnější, když dáte přednost spárovačce neutrálního tónu.

Dále je třeba mít na mysli, že řezání už tak malých dílků je poměrně náročné, například u nejtradičnějších formátů asi 2,5 x 2,5 cm se ctí nepsané pravidlo, že by se měly dělit maximálně na polovinu, ne méně.

Podívejte se, jak se dělá "samodomo" obklad ze dřeva:

Zdroj: Youtube

Zkusíte to sami?

Trpělivost si můžete otestovat sami na sobě, pokud se pustíte do hand made tvorby a zkusíte mozaikou ozdobit například víko šperkovnice, rám zrcadla, desku menšího stolku… Začátečníci se můžou spolehnout na hotové, předem nařezané drobné tvary s hladkými hranami, ti odvážnější třeba použijí starší obkládačky, poškozený květináč či jiný keramický či skleněný předmět, který rozbijí nebo naštípou na drobné střepy. Z nich si nanečisto složte požadovaný tvar, až pak se pusťte do lepení. Po vytvrdnutí lepidla vyplňte mezery spárovačkou, nakonec přebytečnou hmotu setřete.

Mozaika z korálků

Velice hezky vypadá také beads mozaika, v tomto případě střepy nahrazují korálky. A když se na titěrnou práci necítíte, kupte si už hotovou mozaiku nebo se s některou zručnou mozaikářkou domluvte, že ozdobí předmět, k němuž máte citovou vazbu. Ostatně proč se zbavovat věci, která stále dobře slouží a s novým „kabátem“ doslova prokoukne?

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada 9/22