Mikuláš k nám přivedl štěňátko (Willie si o něj psal Ježíškovi, ale znáte to, Ježíšek zavolal Mikulášovi, že by to na Vánoce nezvládnul…), nejdřív se jmenovala Britney, což mi pořád nešlo nějak přes pusu (asociace s blonďatou zpěvačkou byla příliš silná). Náš malý synek jí chtěl říkat Fido, což se zase nelíbilo staršímu synkovi. Naštěstí Google umí najít i kalendář psích jmen, a tak jsme se shodli na jméně Betty.

Myslela jsem si, že si se štěňátkem užiju předvánoční čas v pohodě a míru. První dny jsem byla dost šílená ze všech těch loužiček a hromádek a nevyspání, místo jednoho dítěte jsem měla v patách ještě štěně… Ale po pár dnech to bylo lepší. Naše Betty je prostě hrozně šikovná. Vybrala si za paničku mě, takže je jediná, kdo mě doma poslechne a kdo mě vítá mezi dveřmi radostně a chce po mně jen jídlo a vodu. Chodíme na procházky se sousedkou a od ledna začneme i s výcvikem, než Betty povyroste do velikosti našeho mladšího synka, abych za ní na procházce nevlála.

Původně to měl být poslední díl seriálu...

Ale sen o předvánočním čase stráveném doma u pece s kávou a pečením cukroví se nekoná ani letos. Nějak mi to nejde, vypnout, nepracovat, zevlovat, a tak se mi alespoň zablokovala krční páteř, za trest.

Ale u nás se děje i stavebně hodně věcí. Zima ještě neuhodila, jen pár dní vyhrožovala mrazem a pak přišlo zase jaro. Takže k nám zajelo pár tater materiálu stavebního a nastoupila parta dlaždičů. ANO, MY MÁME NEJEN PSA, ALE I CHODNÍKY!

Vy, kteří jste sledovali celý náš seriál, tak jistě víte a znáte moje zoufání nad ničením botiček a klopýtáním ke garáži a od garáže. Teď pár dní v garáži nebudu parkovat, ale potom to bude luxusní. Jediné, nad čím jsme si s manželem povzdechli a slíbili si, že už nás to nebude rozčilovat a trápit, jsou ty metry čtvereční, které se musí vydláždit, a ty koruny, které za to dáme.

I na zahradě se dějí věci, hlavně můj manžel byl pilný a udělal mi nové záhony, zrýpal, a tak budu mít teď pár měsíců na to, abych si rozmyslela, co tam vše zasadím a kdy.

Byl u nás náš zahradník, co jsme ho několik měsíců neviděli, a přivezl nový ořech a ještě také třešeň. Nyní jsem již poučena a doufám, že už žádný strom nezlikviduji a že budeme mít příští rok sklizeň větší než dvě jablka. Na jaře nám už tedy zbývá doladit záhon zvaný spermie - to už mu asi zůstane - u balvanu před domem, abychom z toho udělali opět něco bezúdržbového a pěkného. Teď si pár měsíců odpočineme (říkal manžel), a na jaře doděláme tu terasu a fasádu na garáž. Pak budeme mít VŠE HOTOVO! To znamená, že už budeme jen užívat dům a krásy přírody kolem. A splácet hypotéku.

Dá to zabrat, takový dům. Člověk se do něj nastěhuje a pořád něco! Naštěstí jsme interiéry měli hotové už při nastěhování, jediné, co stále zbývá, jsou dva lustry a držáky na WC, které má manžel v plánu nainstalovat do Vánoc.

Na Vánoce se opravdu moc těším, je krásné, když máte doma někoho, kdo věří na Ježíška, je krásné, když máte kolem sebe lidi, které máte rádi, když je můžete pohostit a strávit s nimi čas.

Tento víkend budu dělat krémíčky a lepit dohromady, co jsme se synem upekli. Soutěžíme s jeho kamarádkou, kdo upeče více druhů, zatím vyhráváme. Ještě uděláme včelí úly (kdo z vás někdy viděl vosí hnízdo, jistě pochopí, že se tak prostě to cukroví nemůže jmenovat!) a uvidíme, jaké budeme mít skóre.

Přeji vám krásné svátky a do nového roku hlavně zdraví, a abyste byli co nejvíce s těmi, co máte rádi!

A já se z místa, kde je tak krásně a lidé stále dobří, loučit ještě nebudu, jaro bude brzy.