Josephine Cochranová se narodila v roce 1839 ve městě Shellbyville ve státě Illinois do vyšší společenské třídy. Její otec byl stavebním inženýrem, který se podílel na výstavbě Chicaga, a její pradědeček byl dokonce vynálezcem parníku. Technické vlohy tedy měla po kom podědit, ale vzdělání jí v tomto směru zcela chybělo. Provdala se za bohatého obchodníka a politika Williama Cochrana, přestěhovala se do Chicaga a věnovala se především pořádání večírků pro zdejší smetánku. Právě díky nim se ale myšlenka na výrobu stroje na mytí nádobí zrodila.

Podívejte se na příběh Josephine Cochranové a jejího převratného vynálezu:

Zdroj: Youtube


Rozbité talíře

Josephine byla obklopena služebnictvem, a práce se špinavým nádobím by jí tedy nemusela dělat žádné starosti. Bohužel se ale příliš často stávalo, že se během mytí rozbily i velmi drahé starožitné kousky. Rozčilení ji dokonce přivedlo k rozhodnutí, že bude vzácné nádobí umývat sama, velmi brzy ale zatoužila po přístroji, který by tuto práci zastal za ni i neopatrné služebné. „Jestli nikdo jiný nevymyslí myčku na nádobí, udělám to sama,“ prohlásila. Ve skutečnosti už v té době takový stroj existoval – jako první ho představil Joel Houghton z amerického státu New York, který si svůj vynález nechal v roce 1850 i patentovat. Jednalo se o dřevěnou nádobu, v níž se za pomoci točení klikou rozstřikovala voda. Model však světu žádnou velkou službu neprokázal – provedení ani čisticí schopnosti nebyly nijak ohromující, a tak se musela Josephine pustit do díla sama.


Velkolepý úspěch

Její návrh na důmyslný mycí stroj jí pomohl realizovat technik George Butter, s nímž spolupracovala a vylepšovala konstrukci několik let, aby byl výsledek maximálně funkční. Výsledkem byla myčka s rotujícím košem na nádobí a efektivním prouděním teplé vody se saponátem, po němž následovalo opláchnutí čistou vodou. V roce 1886 si svůj stroj na mytí nádobí nechala patentovat a brzy o něj projevily zájem desítky hotelů a restaurací. V roce 1898 založila firmu na výrobu myček, kterou vedla až do své smrti v roce 1913. Jejími zákazníky ale zůstaly především profesionální provozy. Pro domácnosti byla myčka vzhledem k vysoké ceně dlouho nedostupná a navíc mezi lidmi dlouho panoval k této novince jistý odpor, protože brala práci služebnictvu. Do amerických kuchyní se tak chytrý vynález dostal až v 50. letech 20. století. A přestože se od té doby díky moderním technologiím stal z myčky sofistikovaný spotřebič s mnoha doplňkovými funkcemi, základní princip mytí se od vynálezu Josephine Cochranové tolik neliší.

Zdroj: brno.rozhlas.cz