Josef Václav Myslbek (1848–1922) patří mezi naše nejslavnější sochaře, a právem. Byl prostě fenomenální a dodnes inspiruje. Nejen jako umělec, ale i jako člověk. Připomenout si jeho tvorbu můžete na výstavě v Obecním domě v Praze. Organizovaly ji umělcova pravnučka Milada Myslbeková s Ivetou Musilovou.

Milady Myslbekové jsme se zeptali:

Jak dlouho trvala příprava výstavy a co na ní bylo nejtěžší?

Připravovali jsme ji 8 měsíců. A nejtěžší? Když vás vezmu za slovo: nejtěžší je socha Oddanost, převážela se z pražské Staroměstské radnice. Váží kolem 500 kilogramů a stěhovalo ji 8 statných mužů. Měli co dělat.

Jste Myslbekova pravnučka. Z jaké strany?

Můj pradědeček měl osm dětí. Včetně Jiřího, mého dědečka. Ten měl už méně potomků - dva syny, Josefa a Zdenka. Josef byl můj otec.

Kdo vám o pradědovi nejvíce vyprávěl?

Děda Jiří. A bylo to mnohdy zábavné. Děda pro mě dokonce sepsal paměti svého dětství, včetně vzpomínek na slavného otce.

Slyšela jsem, že se J. V. Myslbek měl stát ševcem.

Šlo o jednu z možností, kdy se rozhodovalo, co bude dělat po škole. Jak sám říkal: „Kdybych měl být ševcem, budu tím nejlepším na světě.“ Protože však odmala rád a krásně maloval koně, poradili rodičům, aby ho dali do učení do sochařské dílny. Nejdříve pracoval u Tomáše Seidana, později u Václava Levého, pak si založil svůj ateliér.

Jak si mohl být váš praděda tak jistý, že by byl nejlepším ševcem?

Když něco dělal, tak perfektně. Byl pracovitý, pilný, houževnatý a poctivý. Například na sousoší sv. Václava pracoval 35 let. Na rouchu kardinála Schwarzenberga, kterého najdete v chrámu sv. Víta, přepracovával jeden detail asi 38x. A na sochu Hudby (pozn. red. - ve foyeru Národního divadla) vytvořil snad 28 náčrtů, zachovalo se jich asi pět.

Takže boty žádné…

Boty ne. Ale kožené vložky do bot ano, ty si sám vyráběl.

Prý ho bavilo chodit do pitevny.

Neřekla bych, že tam chodil rád. Byla to nutnost při tvorbě Krucifixu (pozn. red – umělecké ztvárnění ukřižovaného Ježíše Krista). Pokud chtěl proniknout do tajů stavby a svalů mrtvého těla visícího na kříži, musel studovat anatomii.

J. V. Myslbeka ocenil dokonce Auguste Rodin, jeden z největších světových sochařů 19. století.

Můj praděda strávil většinu života v Praze. Ale podnikl několik studijních cest a jedna z nich vedla do Paříže. Později zde také na Salonu, světoznámé prestižní výstavě uměleckých děl, získal druhou cenu právě za Krucifix, který najdete v bazilice Sacré-Cœur v Paříži. A Rodin mu tenkrát vysekl poklonu, když řekl, že nikdo na světě nevytvořil lepšího Krista.

Víte, co měl rád? Například barvu, vůni, jídlo… A co nesnášel?

Myslím si, že v oblečení preferoval barvu hlíny – tedy šedou. Chodil pěkně oblékaný ve volných vlněných oblecích anglického střihu. Miloval vůni mateřídoušky a šeříku, obdivoval krásu divizny u cest. Také měl rád dobré jídlo, nesnášel krupicovou kaši.

A kromě ní?

Liknavost, lenost, nespolehlivost, lež, nemorálnost a bezcharakterní lidé mu byli cizí.

Měl zajímavé přezdívky. Kdo mu říkal Jeho Veličenstvo?

Praděda byl také profesorem na uměleckých školách. Na jeho kabinetu visela cedulka se jménem J. V. Myslbek. A protože se choval aristokraticky, byl velkorysý, vzbuzoval respekt a dovedl ocenit výkon, žáci mu dali přezdívku Jeho Veličenstvo Myslbek. Ale pro nejbližší přátele, malíře Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise, byl prostě „Mýsa“.

Proč vyrazit na výstavu
- Jde o zatím největší výstavu představující Myslbekova díla, celkem je jich 13. Většinu zapůjčila Národní galerie Praha, dvě busty jsou v Obecním domě stále k vidění, v Riegrově a Palackého sále.
- V Riegrově sále můžete vidět slavného sochaře i na dvoudílné nástěnné malbě od Maxe Švabinského, která zobrazuje naše umělce. Abyste ho dlouho nehledali: jde o prvního muže po pravé straně.
- Výstava je přístupná v rámci prohlídek Obecního domu, trvá do 28. září 2023.
- Současně se pořádají komentované prohlídky, jimiž vás provede Milada Myslbeková. Nejbližší volné termíny: 10. 8. a 24. 8., registrace předem nutná, info zde.

Podědila jste po něm umělecké vlohy?

Část života jsem strávila v zahraničí a v Libyi jsem začala malovat. Amatérsky. V současnosti navrhuji vánoční ozdoby na motivy pradědových děl, které realizuje firma HAN Design v Jičíně.

Jakých?

Inspirovala jsem se právě jezdeckým sousoším sv. Václava a světci, kteří ho obklopují. Ale také anděly, J. V. Myslbek je často ztvárňoval. Andělů není nikdy dost.

Zdroj: Milada Myslbeková, Obecní dům