Při zařizování nové kuchyně je pro optimální uspořádání důležitá vlastní zkušenost. Existují sice obecná pravidla, jak by měla být jednotlivá pracoviště uspořádána, ovšem měli bychom je brát spíše jako doporučení a uspořádání naší kuchyně přizpůsobit svým vlastním potřebám.

Zelený je strom praxe

„Já v novém bytě bydlím rok, byt byl bez kuchyně, takže jsem ji potřebovala zařídit,“ říká Michaela Dolinová, „tady jsem měla navíc šanci udělat si ji do tvaru písmene U. V předchozím bytě jsem měla pěknou kuchyni a věděla jsem, kde má být sporák, jak daleko má být dřez, kde je dobré mít pracovní místo. Je strašně důležité dávat pozor i na drobnosti. Třeba zdánlivá hloupost – mně například v minulé kuchyni vadilo, že když mám dřez a myju, tak levá ruka potřebuje ten talíř položit na odkapávač, a nemůže to dělat pravá ruka. Odkapávač tedy musí být nalevo. To jsou věci, které člověk často zjistí až praxí, takže teď mám kuchyni uspořádanou, jak mi to vyhovuje. Jen ještě jednu věc potřebuji vyřešit, a to jsou kafe, čaj a chleba, ty ranní věci, které nejčastěji používáte, já je bohužel nemám blízko místa, kde je připravuji, to se mi tady prostě nějak nepovedlo. A ještě by se mi hodila jedna skříňka, jeden solitér jen se zásuvkami, těch mám málo.“

Návrh od odborníka

Návrh i výrobu kuchyně zadala herečka bojkovické firmě EMKA – interiéry na klíč, konečná podoba vycházela z návrhu firmy, upraveného podle požadavků majitelky. „Možná to bylo na delší lokty, než kdyby člověk přišel do Ikey a tam si kuchyni vybral. Ale já jsem vděčná za každou radu, a co se týče uspořádání i barevnosti, opravdu to raději nechám odborníkovi, i když samozřejmě ta závěrečná fáze už musí být na vás. Celé jednání bylo velmi příjemné, pracovníky firmy jsem tady mohla nechat samotné a ještě mi udělali i skříně v předsíni. Jsem ráda i za světlou barvu – slonovou kost, protože mám interiér laděný spíše do tmavších barev.“

Firma dodala nejen celou kuchyňskou linku včetně pracovní desky, ale také všechny spotřebiče kromě lednice, kterou měla herečka již svou. „Všechny spotřebiče jsem chtěla stejné značky, i když byla pro mě samozřejmě důležitá kvalita i cena. Ale nemusím mít příliš programů, například u trouby mi stačí pečení, nepotřebuji kdovíjaké vymoženosti, griluji si třeba zvlášť, protože mám svůj starý gril, se kterým jsem hrozně spokojená. Nevybírala jsem nic zvlášť nadstandardního, protože já nejsem paní kuchyně, to opravdu není moje meta. Jen můj sen byl mít velkou ledničku s vnějším výrobníkem ledu. Na tu už jsem prostě finančně neměla, už jsem byla tak vyšťavená, jak jsem musela všechno zařídit najednou, že už na ni nezbylo.“

Karusel nechci

„V horních poličkách mám talíře a hrnečky, dole samozřejmě hrnce, ale odmítla jsem do rohových skříněk karusely, které mi také nabízeli, protože tam se podle mého příliš omezí úložný prostor. A i když mě upozorňovali, že bude skříňka hodně hluboká, nevadí mi to, protože tam dávám věci, které často nepoužívám. Karusel je sice pohodlný, otočíte ho a vyjedou ty věci, které tam jsou uložené, ale ten využitelný prostor je prostě omezen jen na plochu toho ronda. Takže vzadu mám pekáče, které používám jen málo, ale jinak bych pro ně musela hledat jiné místo. Jediný nedostatek je možná prostor původně určený pro mikrovlnku. Kupovali jsme ji dodatečně a místo v sestavě se nakonec ukázalo jako úzké, ale využívám ho na drobnosti, které jsou v kuchyni také potřeba – poznámkový blok, tužky a podobně. Mikrovlnku mám nakonec na lince. Myslela jsem si, že ji nebudu potřebovat, i když jsem ji ve starém bytě měla, ale děti teď hodně pijí kakao. Pořád se tedy vaří nebo ohřívá mléko, a když už se mi poněkolikáté stalo, že mi vzkypělo a já musela drhnout sporák, řekla jsem dost, koupíme mikrovlnnou troubu. Faktem ale je, že ji mám jen na ohřívání mléka, jinak ji využiju hrozně málo.“

I velikost kuchyně je důležitá

„Ještě pořád si dovedu představit, že bych kuchyni měla větší, protože najednou, když jsou dva lidi, kteří vaří, tak už si trošku překáží. Takže je také dobré si říci, kolik lidí se v ní bude pohybovat a třeba i jak velké jsou děti, protože když jsou větší, snídani si připravují už samy. Pokud je člověk sám, tak mu stačí úplně malinký prostor, ale když víte, že tam bude více lidí, je důležité to zde zohlednit. Celkově jsem ale spokojená. Nejvíc pak s barovým pultem, jednak mi to tady trochu opticky přepaží, a pak si k němu po ránu sedám. My jsme totiž po ránu všichni trochu nekomunikativní. Já jsem nejkomunikativnější ze všech, a abych je jaksi nerozčilovala tím, že jim něco říkám nebo že chci, aby vůbec nějak reagovali, tak si sedám tady nahoru za ně. To je taky důležitá věc.“

Text a foto: Dana D. Daňková