Jestliže bydlíme ve starším domě se zahradou, chceme většinou mít u domu i venkovní posezení. Asi nejčastějším řešením bývá pergola nebo altán, přístřešek s letní kuchyní a podobně. Využít však můžeme i starou stodolu.
Stará stodola nemusí být na odpis
Paní Jana Šmídová s manželem se rozhodli právě pro poslední jmenovanou možnost. Po zbourání starého domu zbyla na zahradě ještě stodola. Specifické umístění a dispozice, kamenné zdi a víceméně zdravý krov rozhodly, že tato část zůstane stát a poslouží v létě jako stylové a dostatečně prostorné venkovní posezení, navíc dokonale kryté před případnou nepohodou. „Tahle stodola byla původně součást starého domu, který jsme zbourali,“ říká paní Jana, „je to jen cíp, který zasahuje mezi dva cizí pozemky, tak se vlastně ani nijak jinak využít nedal, tohle řešení se nabízelo samo. 
Nejdřív jsme ve stodole skladovali dřevo, loni mě napadlo, že by tam mohlo být dobré sezení. Trvalo nám jen 14 dní, než jsme to předělali.“ Trámy, dřevěné konstrukční části a podlaha jsou buď z původního materiálu přímo ze stodoly, nebo majitelé využili kameny a dřevo ze zbouraného domu.
Každý pes jiná ves, ale ladí
Za pozornost stojí i vybavení místnosti. „Věci, kterými je naše „Stodolní“, jak prostoru říkáme, vybavená, nám buď někdo přinesl, nebo je to nábytek z různých starých domů, které se před rekonstrukcí vyklízely, a který by se jinak spálil. Navíc všichni naši známí vědí, že sbíráme staré věci i nádobí, nářadí a podobně, takže když se chtějí něčeho zbavit, řeknou nejdříve nám, jestli to nechceme. Máme s manželem oba stejný vkus, jen tu nastávají problémy, když on chce něco vystavit někam, kde se mně to nelíbí.“ Takže ve Stodolní je dnes slušná sbírka zemědělského nářadí, cepů, jsou tu i pekařské lopaty, drobné nářadí – zahradní nůžky, kleště, čajníky a další nádobí.
„Největší radost má manžel právě z ručně kovaných věcí – hřebů, nůžek, kleští a tak. Stůl a židle jsou, co dům dal, nemají ani žádnou historickou hodnotu, jen jsme hledali kusy, které spolu navzájem ladí. Jsou tu i rarity, které by třeba málokdo jinak vybral. Úplně vzadu je například postavená voznice, v té se dříve vozila močůvka – dnes se říká tekuté statkové hnojivo, a hnojila se s ní pole.“ Ve „Stodolní“ je i otka, celodřevěná radlice, a mnoho dalších kusů zemědělského nářadí, dále fotografie a různé kuchyňské vybavení. „Teď je to tady všechno jen pro ozdobu. A ke dřevu patří neodmyslitelně kámen, v tom jsme s manželem zajedno. Tak tu jsou i zajímavé přírodniny, třeba kmen se zarostlými kameny. A kameny vybíráme tak, aby se hodily k vysazeným květinám, skoro všechny jsou ze starého domu, co jsme zbourali. Využili jsme tak původní překlad nad studánkou, která byla v tom domě a voda z ní vyvěrala na zahradu.“
Zlaté české ruce v praxi
využíváme. Manžel je hodně společenský, má kolem sebe rád lidi, takže celý prostor i s radostí upravil tak, abychom se všichni měli kde scházet a cítili se tu dobře.“