Naše zahrady nepatří jen nám. To, že nežijeme na zemi jen my – lidé, si uvědomuje stále málo z nás a snad právě proto naše zahrada a dům nepatří jen nám. Lidská populace pro své blaho stále obsazuje širší pole životního prostředí, a tak pomalu zabíjí vše co potřebuje volnost. Proto mnoho živočichů v boji o přežití je donuceno zásadně změnit ve vztahu k člověku své chování a návyky. A tak se v našich zahradách a příbytcích objevují hosté, zvaní i nezvaní. Autor: archiv Hosté o kterých je řeč jsou tzv. synantropní živočichové. Nazývá se tak skupina zvířat, kterým vyhovuje lidský způsob života, a proto jej následují všude tam, kde jim člověk umožňuje žít a rozmnožovat se. Nejsou to ovšem parazité. Nejsou na člověku ani závislí, jen využívají toho co jim nabízí. Tito živočichové jsou totiž schopni kdykoli přejít zpět na své původní životní návyky z divoké přírody. Nejznámějšími a nejméně vítanými ze skupiny synantropů je potkan, myš domácí, šváb obecný, cvrček domácí, z ptáků vrabec obecný a holub věžník. S těmito živočichy se v naší blízkosti můžeme setkat nejčastěji, neboť se dokonale naučili využívat našich stereotypů a návyků. I přes veškeré snahy je z našich příbytků vypudit, se jim u nás líbí nadále. A kde je příčina? Kdo za to může? Mohou za to ti „nemyslící“ tvorové? Nebo si za to můžeme opět jen my. Autor: archiv Mezi vítané hosty patří sýkora koňadra nebo modřinka, drozd zpěvný, kos černý, pěnkava, rorýs, zvonek, rehek domácí, rehek zahradní, hrdlička domácí, červenka a mnoho dalších ze zpěvného ptactva. Dále mezi oblíbené hosty patří čáp bílý, vlaštovky, jiřičky. Zatímco jiné živočichy se snažíme ze své blízkosti odehnat, tak o návštěvu jmenovaných živočichů odnepaměti usilujeme. Tito ptáci pozvánky do blízkosti našich domovů často s oblibou přijímají, protože jim nabízíme jisté výhody v podobě bezpečného vyvedení mláďat a jistoty bohatého zdroje potravy. Na naší zahradě se mohou a často vyskytují i jiní živočichové, kteří se chovají podobně. Ze savců sem patří především ježek, veverka, plch zahradní a plch velký a dokonce i netopýr velký a jemu příbuzní letouni. Lovit do zahrad přichází často i drobná lasice kolčava, ještě drobnější rejsek, nezřídka i tchoř, kuna a liška. Občas se u nás mohou objevit i hromádky hlíny, svědčící o přítomnosti krtka, hraboše polního nebo hryzce. Tito jmenovaní představují jakýsi přechod mezi vítanými a nevítanými hosty. Člověku již způsobují určité potíže, především je-li jejich návštěva spojena s vypleněním kurníku. V naší blízkosti se pohybuje plno zvířecích hostů, ať již vzácných, zvaných či nezvaných. Ale ať je zvaný nebo ne, má stejné právo na život jako my – lidé. Místo toho, abychom je zabíjeli a ničili, měli bychom přemýšlet nad tím proč nás navštívil právě tento živočich a v případě, že je to ten nezvaný, se pak snažit odstranit vše, co mu vyhovuje a co potřebuje ke svému životu. Nikdo totiž nezůstává na místě, kde je hlad a nepříjemné podmínky k životu. Autor: archiv A pokud nás navštíví ten zvaný, pak je třeba mu poskytnout vše co potřebuje, aby se ještě vrátil nebo u nás zůstal. Nyní je zima a blíží se vánoce, ale přes to nám občas zkříží cestu ježek, který se nestihl na ni připravit. Pokud mu nepomůžeme zemře a my budeme mít opět o jednoho zvaného hosta méně. Dejme jim šanci přežít!