Naše zahrady nepatří jen nám. To, že nežijeme na zemi jen my – lidé, si uvědomuje stále málo z nás a snad právě proto naše zahrada a dům nepatří jen nám. Lidská populace pro své blaho stále obsazuje širší pole životního prostředí, a tak pomalu zabíjí vše co potřebuje volnost. Proto mnoho živočichů v boji o přežití je donuceno zásadně změnit ve vztahu k člověku své chování a návyky. A tak se v našich zahradách a příbytcích objevují hosté, zvaní i nezvaní. Hosté o kterých je řeč jsou tzv. synantropní živočichové. Nazývá se tak skupina zvířat, kterým vyhovuje lidský způsob života, a proto jej následují všude tam, kde jim člověk umožňuje žít a rozmnožovat se. Nejsou to ovšem parazité. Nejsou na člověku ani závislí, jen využívají toho co jim nabízí. Tito živočichové jsou totiž schopni kdykoli přejít zpět na své původní životní návyky z divoké přírody. Nejznámějšími a nejméně vítanými ze skupiny synantropů je potkan, myš domácí, šváb obecný, cvrček domácí, z ptáků vrabec obecný a holub věžník. S těmito živočichy se v naší blízkosti můžeme setkat nejčastěji, neboť se dokonale naučili využívat našich stereotypů a návyků. I přes veškeré snahy je z našich příbytků vypudit, se jim u nás líbí nadále. A kde je příčina? Kdo za to může? Mohou za to ti „nemyslící“ tvorové? Nebo si za to můžeme opět jen my. Mezi vítané hosty patří sýkora koňadra nebo modřinka, drozd zpěvný, kos černý, pěnkava, rorýs, zvonek, rehek domácí, rehek zahradní, hrdlička domácí, červenka a mnoho dalších ze zpěvného ptactva. Dále mezi oblíbené hosty patří čáp bílý, vlaštovky, jiřičky. Zatímco jiné živočichy se snažíme ze své blízkosti odehnat, tak o návštěvu jmenovaných živočichů odnepaměti usilujeme. Tito ptáci pozvánky do blízkosti našich domovů často s oblibou přijímají, protože jim nabízíme jisté výhody v podobě bezpečného vyvedení mláďat a jistoty bohatého zdroje potravy. Na naší zahradě se mohou a často vyskytují i jiní živočichové, kteří se chovají podobně. Ze savců sem patří především ježek, veverka, plch zahradní a plch velký a dokonce i netopýr velký a jemu příbuzní letouni. Lovit do zahrad přichází často i drobná lasice kolčava, ještě drobnější rejsek, nezřídka i tchoř, kuna a liška. Občas se u nás mohou objevit i hromádky hlíny, svědčící o přítomnosti krtka, hraboše polního nebo hryzce. Tito jmenovaní představují jakýsi přechod mezi vítanými a nevítanými hosty. Člověku již způsobují určité potíže, především je-li jejich návštěva spojena s vypleněním kurníku. V naší blízkosti se pohybuje plno zvířecích hostů, ať již vzácných, zvaných či nezvaných. Ale ať je zvaný nebo ne, má stejné právo na život jako my – lidé. Místo toho, abychom je zabíjeli a ničili, měli bychom přemýšlet nad tím proč nás navštívil právě tento živočich a v případě, že je to ten nezvaný, se pak snažit odstranit vše, co mu vyhovuje a co potřebuje ke svému životu. Nikdo totiž nezůstává na místě, kde je hlad a nepříjemné podmínky k životu. A pokud nás navštíví ten zvaný, pak je třeba mu poskytnout vše co potřebuje, aby se ještě vrátil nebo u nás zůstal. Nyní je zima a blíží se vánoce, ale přes to nám občas zkříží cestu ježek, který se nestihl na ni připravit. Pokud mu nepomůžeme zemře a my budeme mít opět o jednoho zvaného hosta méně. Dejme jim šanci přežít!