Dnešní kuchyně je typicky letní – nezatížená množstvím nábytku, z kvalitního masivního dřeva, plná doplňků, které jsou dílem majitelky a jejích dětí. Nachází se v rekonstruovaném venkovském stavení, a je takříkajíc jeho ústředním bodem.

Bez horních skříněk

Místnost je průchozí a přístupná jak ze zápraží, tak i z předsíně, nejde tu proto o dnes opět obvyklé a časté spojení kuchyně a obytného prostoru. „Tady jsem si kuchyň vybrala, jen shodou okolností tu byla už i předtím,“ říká paní Lucie a dodává: „Pracovní desku jsem chtěla vysokou jeden metr, abych se nemusela ohýbat, horní skříňky jsem naopak nechtěla, všechno jsem řešila policovým systémem ve spodních skříňkách.“ Bez horních skříněk je kuchyně příjemně vzdušná, řešení je navíc výhodné i pro děti, které všude dosáhnou. K lehkosti celku přispívají i modrobílé batikované závěsy, které nahrazují dvířka skříněk. Samotná místnost je ale dostatečně velká, aby se sem vešla nejen rozměrná linka, ale také velký jídelní stůl a židle. V kuchyni se vaří pro pět lidí, musí tu však být také dostatečně velký prostor pro tři děti, které tu tráví dost času nejen hrami, ale na kuchyňském stole vznikají dětské obrázky, maminka je učí rukodělné techniky, píší se tu i úkoly. Rodina také přijímá hodně návštěv, velmi často opět dětských, velký stůl je tedy více než nezbytný. Tvoří ho dva původně menší stoly. V případě potřeby je možné je bez problémů rozdělit a používat samostatně.

Praktická a funkční „Celá linka, stejně jako obložení na zdi za ní, je ze smrkového dřeva, závěsy jsem si batikovala sama. Kamarádka mi poradila techniku, vzory jsou různé - ani kuchyně není přesně podle pravidel,“ usmívá se paní Lucie. „Nejdůležitější je pro mě určitě výška pracovní desky, takto je opravdu pohodlná.“ Spotřebiče jsou volně stojící, protože v kuchyni není třeba šetřit místem, je zde dost prostoru na všechno. Horní skříňky v kuchyni nejsou také z praktického důvodu – často se na jejich spodní straně zachycují nečistoty a mastná pára z vaření, a obtížně se pak čistí. Není zde ani digestoř, místnost je velmi velká, digestoř by musela být obzvláště výkonná. Ale protože je zde velké okno a místnost má přímou návaznost na dvě chodby, zvolila majitelka jednodušší, ale v tomto případě stejně efektivní metodu přímého větrání. Rozhodla se tak i proto, že nemá ráda hluk, který je součástí odsávání vždy, pokud nejde o velmi drahý typ digestoře v ceně několika desítek tisíc.

O tom, že je paní domu tvůrčí osobnost, nesvědčí pouze její práce s dětmi, vlastnoručně vyrobené doplňky a výmalba houbičkovou technikou. Celou kuchyni vymyslela a také pomáhala sama stavět. „Kuchyni jsem stavěla s kamarádem a je vymyšlená tak, aby zde mohly pomáhat při vaření děti. Když pečeme, já jsem v prostoru, kde je sporák, ony jsou na protější straně ostrůvku, takže nepřijdou do styku s horkými plochami, stejně jako s dalšími elektrickými spotřebiči a zásuvkami. Děti pak dělají třeba vánoční cukroví, jsou tu se mnou a já přitom můžu normálně vařit a vím, že se jim nic nestane.“ Linka je také dostatečně široká, vejdou se sem snadno i další malé spotřebiče, které je praktické mít při ruce – odšťavňovač, fritovací hrnec, varnou konvici.

Protože rodina tráví v kuchyni hodně času, nechybí zde ani CD přehrávač a důmyslná soustava reproduktorů. Majitelka si zde pouští oblíbenou hudbu, děti poslouchají pohádky, o Vánocích tu zní koledy... „Myslím si, že poslouchání pohádek rozvíjí, na rozdíl od televize, dětskou fantazii, každé z nich si tu kterou postavu představí jinak, nebo naopak, pokud znají třeba Fíka z televize, tak se s ním ihned ztotožní, protože už ho znají.“

Text a foto: Dana D. Daňková