Nadčasový zdroj pohody

Původně bydleli manželé v blízkosti rušné pražské ulice, a tak logicky přišel den, kdy zatoužili po změně – shon, hluk a další neduhy velkoměsta je přivedly na myšlenku žít a vychovávat děti uprostřed klidného a vlídného prostředí. Zatoužili po životě uprostřed přírody, avšak v blízkosti hlavního města, které skýtá nejen dostatek pracovních příležitostí, ale také nekonečnou možnost zábavy. Ačkoliv se takové přání může zdát nemožné zrealizovat, odpovídající místo našli. Při pohledu ven, z dnes již dostavěného domu, jen málokdo uvěří, že z oázy klidu, kde je nanejvýš slyšet štěbetání ptáků, to je autem do centra sotva dvacet minut. Pikantní na celém příběhu je skutečnost, že mladý pár původně preferoval zcela jinou architekturu, než ve které nakonec bydlí. Postaral se o to zkušený a talentovaný architekt, který je v momentě, kdy mu ukázali pozemek, začal seznamovat se současnou architekturou. Dům s rovnou střechou „Architektovy realizace mě přesvědčily, že se na něj mohu spolehnout. Chtěli jsme nový dům, který by měl hlavu a patu,“ říká majitel. Prostor, do kterého měla být stavba zasazena, ji dovoloval z přístupové strany uzavřít a směrem do přírody naopak rozvinout. Vnitřní dispozice si pak vyžádala rovnou střechu, o níž majitel zpočátku vůbec neuvažoval. „Díky této stavbě jsem názor na bydlení, architekturu i interiér diametrálně změnil. Navíc většina toho, co jsem dřív nechtěl, dnes působí a slouží perfektně.“ Funkčnost především „Než se započalo se stavbou, mnohokrát jsme seděli nad stavebními plány, abychom předešli komplikacím, které by mohly později vyvstat. Dům se stavěl pro nás, my jsme uživatelé, a tak jsem dbal na každý detail,“ vzpomíná muž, jehož požadavkem byl kromě základních obytných prostor a sociálního zařízení také hostinský pokoj, pracovna a sauna. Po relativně krátké době byl dostavěn dvouposchoďový dům v novofunkcionalistickém stylu, za jehož vchodovými dveřmi se návštěvník ocitne v dlouhé úzké chodbě, z níž se dál vchází do hlavní obytné tepny - obývacího pokoje propojeného s kuchyní. Celý prostor je z jedné strany prosklený a francouzskými okny se z něho vychází do zahrady. „Bez toho už by se mi dnes těžko žilo. Jakmile to jen trochu počasí dovolí, máme stále otevřeno a žijeme venku. Na terase jíme, relaxujeme i přijímáme návštěvy. Je to skvělé i kvůli dětem, máme o nich stále přehled,“ říkají manželé. My jsme dům fotografovali, když ještě kolem bujela zeleň. Samozřejmě zcela jiné, ale neméně romantické výhledy z tepla domova nabízejí ranní jinovatka či závěje sněhu. V přízemí je také hostinský pokoj, šatna a speciální místnost na domácí práce. „Snažili jsme se využít každý metr čtvereční, abychom neměli pocit nepořádku, maximálně se nám osvědčily vestavěné skříně, i to, že jsme jeden pokoj vyčlenili na praní, žehlení a podobné práce. Ale za nejpodstatnější považuji logickou návaznost místností v dispozici interiéru. Dotáhnete-li ji k dokonalosti, pak ušetříte hodně energie,“ komentuje muž. O patro výš je soukromá zóna s ložnicí, dětskými pokoji a terasa, kterou lze v budoucnu přeměnit na zimní zahradu. Prostor zbyl také na relaxační místnost, jejíž stěna je prosklena, takže i odtud lze vychutnávat krásy přírody, a poslouchat při tom hudbu. Interiér okořeněný solitéry Během stavebních prací započal architekt navrhovat zařízení. Většina je ho na míru prostoru, některé kusy pak pocházejí od světoznámých návrhářů a dodávají celku glanc. „Preferuji kvalitní věci s nadčasovými tvary, které i po čase budou mít hodnotu, už proto, že zařízení nechceme brzo měnit,“ říká muž. Vysokým nárokům muselo vyhovět i zařízení koupelen nebo technické vybavení domu. Na jedné straně perfektní tvary a design na druhé bohatost a proměnlivost přírody. Vše se v tomto případě během krátké existence domu dostalo do příjemné symbiózy. A to je pro tento styl bydlení vlastně nejpodstatnější. -Sandra Urbanová- Foto: Iveta Kopicová