Pod nájemní smlouvou je rozuměna základní právní skutečnost působící na vznik nájemního vztahu. Obecná úprava nájemní smlouvy nevyžaduje pro její uzavření písemnou formu (na rozdíl od některých zvláštních druhů nájmů). Zvolí-li však strany písemnou formu nájemní smlouvy, pak může být změněna nebo zrušena opět jen písemně, jak to vyplývá z § 40 odst. 2 OZ. Obecně rovněž nejsou stanoveny zvláštní náležitosti nájemní smlouvy. V každém případě je však nutné, aby se strany dohodly na podstatných náležitostech, k nimž patří ujednání o předmětu a o tom, že přenechání věci do užívání se děje za úplatu. Není-li přímo dohodnuta výše nájemného, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, je povinen nájemce platit nájemné podle hledisek stanovených v ust. § 671 odst. 1 OZ. Obsahem nájemní smlouvy mohou být i další ujednání stran – o splatnosti nájemného, o době a způsobu užívání, povinnosti užívání věci nájemcem, právu nájemce dát věc do podnájmu, povinnosti nájemce dát věc pojistit, důvodech odstoupení či výpovědní lhůtě a podobně. Je zapotřebí také zdůraznit, že nájemní smlouva je právním úkonem, a jako taková musí vyhovovat obecným náležitostem právních úkonů. Zvláště je upravena smlouva o nájmu bytu (§ 686 OZ). Nájemní smlouva zde musí taktéž vyhovovat obecným náležitostem právních úkonů (§ 34 a násl. OZ) a dále pak náležitostem zvláštním. Ty se týkají jejího obsahu a formy. Nájemní smlouva musí pod sankcí absolutní neplatnosti obsahovat označení bytu a jeho příslušenství, rozsah jejich užívání, způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Vedle uvedených obligatorních náležitostí může smlouva o nájmu bytu obsahovat i ujednání o době, na níž je nájem sjednáván. To znamená, že pokud nebude doba nájmu výslovně dohodnuta, má se za to, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V nájemní smlouvě lze dohodnout i rozsah povinností nájemce ve vztahu k údržbě bytu, případně splatnost nájemného.