Autor: archiv Prospekty výrobců dětského nábytku se nás snaží přesvědčit o tom, jak má vypadat dětský pokoj. Je zpravidla plný až příliš sladkých pastelových barev, drobných vzorku a jeho steny jsou roztříštěné kombinací tapet členěných pestrou bordurou. Společně se snaží zútulnit dětský pokojíček, který může s postýlkou, přebalovacím pultem a poloprázdnou skříní snadno působit prázdně a neutěšeně. Tato situace aranžovaná v prospektech stejně jako ve specializovaných obchodech s nábytkem je však nereálná. Dětská postýlka nejmenšího miminka se totiž hned po narození nevyhnutelně ocitá v těsné blízkosti lůžka maminky a to někdy na několik prvních let. V okamžiku, kdy děťátko stěhuje do svého vlastního pokojíku, ten už zdaleka není prázdný. Za první 2 – 3 roky svého krátkého života totiž stačilo prožít dostatečné množství Vánoc, svátku a narozenin, které jsou nejlepší příležitostí pro rozmnožení herního fundusu. Pokojík dítěte v tomto okamžiku již netrpí prázdnotou, ale naopak přemírou věcí, kterým je třeba vtisknout jasný řád. Pokud chceme za těchto podmínek vytvořit nadčasově příjemný a inspirativní interiér, důsledně se vyhýbejme prvoplánově „miminkovským“ tj. infantilním barvám stejně jako přemíře dekoru. Dekorace se na děti v mnoha dětských pokojích doslova „valí“: objevují se na tapetách, plakátech, obrázcích, bordurách i samotném nábytku, lezou ze skříní a zdobí dokonce i sklo okenních tabulí… Pokojík pak snadno získá atmosféru přebarvené kulisy, ze které bolí oči.

První stoleček

Autor: archiv Ačkoliv stoleček patří mezi velmi potřebnou a užitečnou součást nábytkového vybavení dětského pokoje, v mnoha z nich úplně chybí! Rodiče zřejmě žijí v mylném přesvědčení, že malé děti stoleček nepotřebují a první stůl pořizují školákovi až na psaní domácích úkolu. Snad spoléhají na to, že holčičkám do té doby postačí dětská kuchyňka a klukům pracovní „ponk“…

Ovšem už nejmenší batolátka ráda usednou ke stolečku, kde mohou s pomocí maminky zkusit tvořit z modelíny, malovat voskovkami, skládat dřevěnou stavebnici nebo první jednoduché puzzle. Čím dříve opatříme dítěti vlastní přiměřeně velký stolek, tím lépe. Stůl je totiž prvním krokem k samostatnosti a rozvíjení tvořivosti všeho druhu. Měl by proto dítko motivovat a vybízet k realizaci vlastních kreativních nápadu. Samozřejmostí je vhodná zdravotně nezávadná barva, praktický omyvatelný povrch a bezpečné zaoblené nohy, rohy a hrany stolní desky. Důležitá je také vhodná poloha v rámci místnosti. Hranatý stolek patří ke stene, nejlépe přímo k oknu, které poskytuje dostatek denního světla, a vytváří tak ideální podmínky pro kreslení a malování. Kulatý stolek naopak kolem sebe potřebuje dostatek trvale volného prostoru. Jeho výhodou je, že ho může využívat více dětí najednou, proto ho uvítají vícedětné domácnosti.

Domeček pod postelí

Autor: archiv Děti potřebují pro svůj rozvoj inspirativní prostředí s podněty, které odpovídají jejich věku, temperamentu a zájmům. Vybavit dětský pokojík židličkou, stolečkem, postýlkou, šatní skříní a regálem na hračky rozhodně nestačí! Kluci milují různé skrýše a doupata dostupná po provazovém žebříku, prolézačky, ribstole, zavěšené lano nebo boxovací pytel… Holčičky zase ocení domeček, zavěšené křeslo nebo domácí houpačku. Pokud se nám v pokojíku nedostává pro všechny funkce místo, problém nám pomůže vyřešit multifunkční nábytek, který bude současně sloužit jako postel, domeček, prolézačka i úložný prostor. Děti, které rády tvoří, uvítají dostatečně velký a dobře osvětlený stolek doplněný kreslící tabulí případně i stojanem pro nekonečnou roli balícího papíru. Centrální svítidlo v dětském pokoji musí především svítit – jeho výkon by měl být ekvivalentem nejméně 200 W žárovky. Pokud k dobrým světelným charakteristikám nabízí ještě zajímavý vzhled, tím lépe. Hudebně nadané děti potřebují k seberealizaci vhodný nástroj. Flétna nebo housle vystačí s vhodným místem na stojan s notami, ale pro piano nebo klavír je třeba v pokoji hledat nejvhodnější místo. Dětský zájem o knihy rozhodně nepodpoří skromná sbírka knih ukrytých na těžko přístupných místech nebo v hluboké skříni, která si vynucuje dvouřadé umístění. Knížky patří do knihovny, kde přehledně uspořádané v jedné řadě a dobře dostupné v otevřených policích přímo vybízejí k pravidelnému čtení.

Ať žije individualita!

Autor: archiv Navzdory době propagující zdravé sebevědomí a svobodné vyjádření vlastní individuality jí většina současných dětských pokojíku postrádá. Chybí jim specifický výraz, osobitá atmosféra a originální motiv. Stejně jako dospělí prostřednictvím zařízení bytu vyjadřují svůj styl a vkus, také dítě by rádo obývalo prostor, který je jeho srdci blízký a ve kterém se cítí přirozeně dobře. Při rozhodování o koncepci, barevnosti a stylu zařízení dětského pokoje proto nezapomínejme na jeho obyvatele, neváhejme je přizvat k rodinné radě a zohlednit jejich hlas. Mnoho pokojíčku sice dokonale a beze zbytku naplňuje představy rodičů, ale na přání a touhy dětí příliš ohledu nebere. Dětským pokojům často chybí individuální rysy, které by je odlišily od všech ostatních, a tak se pokoje vrstevníků vzájemně podobají jako vejce vejci. Opakují se v nich podobné barvy, hračky a postavičky oblíbených pohádek a seriálů, které se mění pouze s věkem dítěte. Každé dítě je ale jiné a při dekoraci jeho pokoje není třeba utíkat k osvědčeným postavičkám z Večerníčku. Společně s dítětem se pokusme najít úplně novou, individuální a neotřelou podobu jeho pokojíku tak, aby věrně vyjadřoval osobnost svého malého obyvatele, líbil se mu a bavil ho.

-Dům a zahrada 6/2010-Foto: www.profimedia.cz, Ikea, Alax