Prospekty výrobců dětského nábytku se nás snaží přesvědčit o tom, jak má vypadat dětský pokoj. Je zpravidla plný až příliš sladkých pastelových barev, drobných vzorku a jeho steny jsou roztříštěné kombinací tapet členěných pestrou bordurou. Společně se snaží zútulnit dětský pokojíček, který může s postýlkou, přebalovacím pultem a poloprázdnou skříní snadno působit prázdně a neutěšeně. Tato situace aranžovaná v prospektech stejně jako ve specializovaných obchodech s nábytkem je však nereálná. Dětská postýlka nejmenšího miminka se totiž hned po narození nevyhnutelně ocitá v těsné blízkosti lůžka maminky a to někdy na několik prvních let. V okamžiku, kdy děťátko stěhuje do svého vlastního pokojíku, ten už zdaleka není prázdný. Za první 2 – 3 roky svého krátkého života totiž stačilo prožít dostatečné množství Vánoc, svátku a narozenin, které jsou nejlepší příležitostí pro rozmnožení herního fundusu. Pokojík dítěte v tomto okamžiku již netrpí prázdnotou, ale naopak přemírou věcí, kterým je třeba vtisknout jasný řád. Pokud chceme za těchto podmínek vytvořit nadčasově příjemný a inspirativní interiér, důsledně se vyhýbejme prvoplánově „miminkovským“ tj. infantilním barvám stejně jako přemíře dekoru. Dekorace se na děti v mnoha dětských pokojích doslova „valí“: objevují se na tapetách, plakátech, obrázcích, bordurách i samotném nábytku, lezou ze skříní a zdobí dokonce i sklo okenních tabulí… Pokojík pak snadno získá atmosféru přebarvené kulisy, ze které bolí oči.

První stoleček

Ačkoliv stoleček patří mezi velmi potřebnou a užitečnou součást nábytkového vybavení dětského pokoje, v mnoha z nich úplně chybí! Rodiče zřejmě žijí v mylném přesvědčení, že malé děti stoleček nepotřebují a první stůl pořizují školákovi až na psaní domácích úkolu. Snad spoléhají na to, že holčičkám do té doby postačí dětská kuchyňka a klukům pracovní „ponk“…

Ovšem už nejmenší batolátka ráda usednou ke stolečku, kde mohou s pomocí maminky zkusit tvořit z modelíny, malovat voskovkami, skládat dřevěnou stavebnici nebo první jednoduché puzzle. Čím dříve opatříme dítěti vlastní přiměřeně velký stolek, tím lépe. Stůl je totiž prvním krokem k samostatnosti a rozvíjení tvořivosti všeho druhu. Měl by proto dítko motivovat a vybízet k realizaci vlastních kreativních nápadu. Samozřejmostí je vhodná zdravotně nezávadná barva, praktický omyvatelný povrch a bezpečné zaoblené nohy, rohy a hrany stolní desky. Důležitá je také vhodná poloha v rámci místnosti. Hranatý stolek patří ke stene, nejlépe přímo k oknu, které poskytuje dostatek denního světla, a vytváří tak ideální podmínky pro kreslení a malování. Kulatý stolek naopak kolem sebe potřebuje dostatek trvale volného prostoru. Jeho výhodou je, že ho může využívat více dětí najednou, proto ho uvítají vícedětné domácnosti.

Domeček pod postelí

Děti potřebují pro svůj rozvoj inspirativní prostředí s podněty, které odpovídají jejich věku, temperamentu a zájmům. Vybavit dětský pokojík židličkou, stolečkem, postýlkou, šatní skříní a regálem na hračky rozhodně nestačí! Kluci milují různé skrýše a doupata dostupná po provazovém žebříku, prolézačky, ribstole, zavěšené lano nebo boxovací pytel… Holčičky zase ocení domeček, zavěšené křeslo nebo domácí houpačku. Pokud se nám v pokojíku nedostává pro všechny funkce místo, problém nám pomůže vyřešit multifunkční nábytek, který bude současně sloužit jako postel, domeček, prolézačka i úložný prostor. Děti, které rády tvoří, uvítají dostatečně velký a dobře osvětlený stolek doplněný kreslící tabulí případně i stojanem pro nekonečnou roli balícího papíru. Centrální svítidlo v dětském pokoji musí především svítit – jeho výkon by měl být ekvivalentem nejméně 200 W žárovky. Pokud k dobrým světelným charakteristikám nabízí ještě zajímavý vzhled, tím lépe. Hudebně nadané děti potřebují k seberealizaci vhodný nástroj. Flétna nebo housle vystačí s vhodným místem na stojan s notami, ale pro piano nebo klavír je třeba v pokoji hledat nejvhodnější místo. Dětský zájem o knihy rozhodně nepodpoří skromná sbírka knih ukrytých na těžko přístupných místech nebo v hluboké skříni, která si vynucuje dvouřadé umístění. Knížky patří do knihovny, kde přehledně uspořádané v jedné řadě a dobře dostupné v otevřených policích přímo vybízejí k pravidelnému čtení.

Ať žije individualita!

Navzdory době propagující zdravé sebevědomí a svobodné vyjádření vlastní individuality jí většina současných dětských pokojíku postrádá. Chybí jim specifický výraz, osobitá atmosféra a originální motiv. Stejně jako dospělí prostřednictvím zařízení bytu vyjadřují svůj styl a vkus, také dítě by rádo obývalo prostor, který je jeho srdci blízký a ve kterém se cítí přirozeně dobře. Při rozhodování o koncepci, barevnosti a stylu zařízení dětského pokoje proto nezapomínejme na jeho obyvatele, neváhejme je přizvat k rodinné radě a zohlednit jejich hlas. Mnoho pokojíčku sice dokonale a beze zbytku naplňuje představy rodičů, ale na přání a touhy dětí příliš ohledu nebere. Dětským pokojům často chybí individuální rysy, které by je odlišily od všech ostatních, a tak se pokoje vrstevníků vzájemně podobají jako vejce vejci. Opakují se v nich podobné barvy, hračky a postavičky oblíbených pohádek a seriálů, které se mění pouze s věkem dítěte. Každé dítě je ale jiné a při dekoraci jeho pokoje není třeba utíkat k osvědčeným postavičkám z Večerníčku. Společně s dítětem se pokusme najít úplně novou, individuální a neotřelou podobu jeho pokojíku tak, aby věrně vyjadřoval osobnost svého malého obyvatele, líbil se mu a bavil ho.

-Dům a zahrada 6/2010-Foto: www.profimedia.cz, Ikea, Alax