V padesátých letech minulého století byla postavena kasárna pro policisty. Po letech se přestala k tomuto účelu využívat a bytové jednotky přešly na nové majitele. Ovšem interiéry poplatné své době už nesplňují stoprocentně svůj účel, zvlášť u majitelů tohoto bytu. Ti totiž byt využívají dvojím způsobem – společenské prostory jsou opravdu společenské – je to dílna, místo setkání s přáteli i veřejností, kuchyň s jídelnou a prostory soukromé. Ovšem dispozice bytu vlastně nedokázala tyto dvě části rozdělit. Soukromé místnosti se protkávaly celou podlahovou plochou. A to je samozřejmě špatně.

Za žlutou zdí

Architekti z Frankie Pappas ale vzali půdorys bytu a přemýšleli, co s ním udělat, aby změny byly co nejmenší, aby se do bytu zasahovalo co nejméně, a aby přitom byl vytvořen dvojí prostor. Podařilo se zbouráním dvou menších zdí a postavením jedné diverzifikovat prostor tak, že středem prochází chodba pro přístup do obou částí. Podél celé zdi byla vytvořena vestavěná skříň. Je celá žlutá a vytváří jasné rozdělení prostoru na dvě části – na jedné společenská část a na druhé dvě ložnice, koupelna a servisní místnost.

Zdá se vám, že prostor je trochu bláznivý a přeplněný? Ano, sami architekti o něm říkají, že to je „kreativní šílenec“. Interiér je odrazem jeho ducha. Všude jsou hrnkové květiny, umělecké předměty, tiskárny, počítače. Je to jeho styl – fantazijní, francouzsky bohatý, bláznivý, otevřený a až výstřední. Žlutá v dělicím prostoru tomu dává korunu a ohromně mu vyhovuje.