Investoři se přistěhovali do Mikulova v době, kdy čekali dceru, a plánovali se ve městě dlouhodobě usadit. Bydlení hledali velmi pečlivě a zvažovali různé varianty od bytu v centru až po rozlehlý pozemek v blízkých vesnicích. Když se na trhu objevila malá parcela přímo pod zámkem, měli za sebou už značné množství prohlídek. „Ihned nám bylo jasné, že tohle je přesně ono. Místo splňovalo velkou část našich kritérií, a tak jsme neváhali – rychlost rozhodování sehrála největší roli,“ líčí majitelka.

Výzva mimořádné lokality

Není divu. Zámecká ulice v centru Mikulova nabízí pohledy do střech starých domů a výhledy do nedalekého Rakouska, mikulovský zámek v zádech a historie židovské čtvrti, v jejímž srdci se pozemek nachází, vytváří neopakovatelnou atmosféru. Bylo tedy zřejmé, že budoucí dům se musí přizpůsobit unikátní lokalitě, zároveň však může využít její výjimečný potenciál.

Náročný, ale také kreativní úkol majitelé svěřili zcela bez váhání architektovi Petru Moráčkovi z atelieru Mimosa architekti. „S Petrem Moráčkem nás pojí přátelství již od středoškolských let. On zná dobře nás a naše životní hodnoty, my zase jeho práci. Nikdy nás ani nenapadlo, že by nám dům měl dělat někdo jiný, plně jsme mu důvěřovali,“ vysvětluje majitelka.

Když si místo samo řekne

Petr Moráček souhlasí, že projekt byl z mnoha pohledů výjimečný. „Všem bylo jasné, že místo pod mikulovským zámkem si o podobu domu ‚samo řekne‘,“ konstatuje. V praxi to znamenalo, že se snažil navrhnout dům tak, aby v těsné vazbě na nejužší historické centrum města působil samozřejmě a nenápadně. Přitom se měl jasně odlišit od okolní historické zástavby a zároveň zajistit obyvatelům dostatek soukromí v turisticky rušném okolí.

„Kvalitu návrhu určuje místo a investor. Ostatní je na schopnostech architekta, ale ani sebelepší architekt bez těchto dvou ‚pomocníků‘ nic slušného nepostaví,“ vysvětluje Petr Moráček. „V tomto případě se sešlo výjimečné místo a výjimečný investor. Snažili jsme se dům do místa přesvědčivě vsadit tak, aby příliš nevyčuhoval a nekřičel, ale zároveň se čitelně odlišil od historické zástavby. Lokalita je pod památkovým dohledem, takže k charakteru okolí ani nelze nepřihlédnout – to ale samozřejmě nebylo naším cílem.“

Realizaci projektu předcházela poměrně složitá a zdlouhavá domluva s místními úřady a ani proces stavby nebyl úplně hladký. Petr Moráček měl v jeho průběhu vždy hlavní slovo. „S úlevou jsme na něm nechávali mnohá zásadní rozhodnutí a pro něj to nejspíš bylo o to náročnější, protože akutních telefonátů ze stavby v brzkých ranních hodinách nebylo málo,“ směje se majitelka.

Působivý kontrast

Důvěra majitelů se projevila i tak, že měli velmi málo požadavků na prostorové a vizuální řešení domu. „Konkrétní nápady jsme podrobně probírali a spoustu jich také společně vylepšili, ale nikdy jsme nedostali požadavek ‚udělejte to takto‘,“ popisuje architekt.

Projekt účelně využívá celý pozemek o velikosti přibližně 240 m². K solidnímu zděnému domu s omítkou je připojený lehký dřevěný ateliér s fasádou z modřínových cihel a tento kontrast vytvořený rozdílným materiálovým a konstrukčním řešením je jedním z prvků celkové atmosféry.

Dům je vystavěný z klasických materiálů a od materiálově i formálně srovnatelných okolních historických staveb jej odlišuje provedení detailů. Jeho formu zjednodušují skryté žlaby, keramické střešní tašky jsou obdobné jako v okolí běžně použité bobrovky, jen mají rovnou hranu. Bezrámová nebo dřevěná okna s jednoduchými profily jsou umístěná v různých hloubkách okenních otvorů.

Soukromí i rozhled

Dům se otevírá do malého dvora uzavřeného do zídek z místního vápence a cihel, s nímž je přímo propojený obývací pokoj a zmíněný ateliér. Ten má vícero funkcí. „Je to plně využívaná pracovna, která se lehce promění v pokoj pro hosty,“ upřesňuje majitelka.

Prostor dvora je z velké části zpevněný cihelnou terasou a mlatem, okolo zídek jsou vysázené růže a bylinky. Nahoru z něj vede vnější schodiště, které ho propojuje také s velkorysou terasou ložnice. Obyvatelé domu tak mají k dispozici dva venkovní odpočinkové prostory, a přitom si uchovávají potřebné soukromí. „Máme možnost volby, což je pro nás důležité. Dovnitř domu není z ulice téměř vidět, spodní terasa je zcela skrytá, ta horní méně, a nabízí tak možnost interakcí s okolím zámku,“ popisuje majitelka.

Potvrzuje zároveň, že rodina pobývá venku často a ráda: „Dvorek je ideální pro večeře s přáteli a dlouhé nedělní snídaně. Terasa pokaždé dokáže přinést zcela nový krásný zážitek z kroužících hejn ptáků, ze západu slunce, hvězdného nebe či ozvěn letního Mikulova.“

Vzhledem k přátelským vazbám měl možnost na vlastní kůži zažít výhody svého návrhu i sám architekt – a také on byl spokojený. „Díky velkorysosti majitelů jsem si na několik dní život v domě vyzkoušel a kouzlo soukromé terasy a dvora v husté historické zástavbě centra města mě nepřestalo bavit. Stačí naplno otevřít posuvné okno a z dvora se stane pokoj pod širým nebem. Pro mě je to jeden ze zásadních momentů domu,“ vypráví Petr Moráček.

Petr Moráček, spolupráce Kateřina Fryzelková

Petr Moráček, spolupráce Kateřina Fryzelková

Krátce po absolvování FA ČVUT si v roce 2005 otevřel vlastní praxi. O pět let později spoluzaložil atelier Mimosa architekti, který se věnuje architektuře v rozsahu od bytových interiérů po soubory staveb. Většinu produkce tvoří rodinné domy a interiéry restaurací, architekti ale navrhli třeba také Českou polární stanici na ostrově Svalbard a uspěli v několika veřejných architektonických soutěžích. Aktuálně pracují například na pivovaru Proud v Plzni nebo vinařství Nevinný dvůr v Dolních Dunajovicích.

www.mimosa.cz

Zařízení na míru

Interiér se začal tvořit vlastně už při studii domu, kdy si architekt společně s majiteli vytvořili poměrně jasnou představu o spoustě materiálů a detailů a v dalších fázích už je jen upřesňovali. „Zatímco exteriér byl hodně daný, v interiéru jsme více naslouchali pocitům majitelů,“ říká Petr Moráček. „Ostatně byla by škoda nenaslouchat někomu, kdo vystudoval estetiku, podílí se na vedení prestižní galerie, prožil podstatnou část života v různých částech Evropy, máte ho rád a debaty se odehrávají nad sklenkami vín z místní produkce,“ usmívá se.

Zařízení zhotovilo podle architektova návrhu mikulovské studio RAP. „To nelze nezmínit, neboť právě jejich vstup dodal interiéru charakter,“ zdůrazňuje majitelka. „Byl to klasický ping-pong a s výsledkem jsme velmi spokojeni.“

Sanitu z mixu značek si vybrali majitelé, kuchyň je vyrobená na míru stejně jako většina nábytku. „K tomu jsme doplnili kousky, které jsme si pořídili už v minulosti a chtěli je do interiéru zařadit, nechybějí tu například Billy či Hemnes z obchodu Ikea.“

Kouzlo, které neomrzí

Architekt hodnotí práci na domu i spolupráci s investory jako velmi radostnou. „Celou dobu jsme se snažili o stejnou věc a vzájemně se podporovali. Do Mikulova se teď často a velice rád vracím, za což vděčím především tomuto projektu.“

Také u obyvatelů domu pod zámkem vládne naprostá spokojenost. „Bydlí se nám opravdu krásně,“ shrnuje majitelka. „Sice žijeme v historickém centru turistického města, ale v hospůdce pár set metrů pod domem se vždycky potkáme s lidmi ze sousedství, takže se tu cítíme doma. Malebnost zámku, jeho zahrad i okolí bývalé židovské čtvrti v kombinaci s čistou architekturou domu a komfortem moderního bydlení má kouzlo, které člověka jen tak neomrzí.“

Základní údaje

  • Architekt: Mimosa architekti – Petr Moráček, spolupráce Kateřina Fryzelková
  • Dodavatel: Vojtěch Vymyslický – stavební firma Mikulov
  • Zastavěná plocha: 106 m2
  • Užitná plocha: 133 m2
  • Obvodová konstrukce: keramické zdivo s kontaktním zateplovacím systémem, keramické zdivo se zateplením minerální vlnou a větranou modřínovou fasádou bez povrchové úpravy
  • Zateplení: fasádní polystyren, minerální vlna
  • Fasáda: omítka zrnitosti 0,6 mm s bílým nátěrem, modřínová prkna bez povrchové úpravy
  • Střecha: keramická krytina, bobrovka s rovnou hranou
  • Okna: dřevěná s povrchovou úpravou bíle pigmentovaným a transparentním olejem
  • Vnitřní dveře: dřevěné, atypické, modře mořené
  • Podlahy: vícevrstvé dubové
  • Vytápění: podlahové

Tuto návštěvu jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada 5/20