Stručný souhrn z článku:
- Manželé zakoupili vilu z roku 1933 nedaleko Prahy pro rodinná setkání, vyžadující kompletní rekonstrukci.
- Rekonstrukce zachovala původní exteriér, ale modernizovala interiér, s využitím svažitosti terénu pro rozšíření prostoru.
- Vila nabízí unikátní spojení historických prvků s moderními úpravami, včetně prostorné jídelny a teras s výhledem.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Povodí Berounky skýtá kousek před Prahou malebná zákoutí, takže není divu, že byly zdejší obce vyhledávané už za první republiky. Tehdy je začaly plnit honosné vily a letní sídla dobře postavených Pražanů, dnes přicházejí ti, kdo chtějí bydlet mimo metropoli, a přesto jí být na dosah.
Z podobných pohnutek zakoupili manželé žijící již bez dospělých dětí vilu stojící na svažitém pozemku na rohu dvou ulic. „Chtěli jsme dům, kam se vejdeme my i naše děti s rodinami, když přijedou na návštěvu, na přespání i ke stolu,“ vypráví majitel.
Rohové okno do zahrady bylo zvětšeno a opatřeno parapetem na sezení
„Od začátku jsme tak počítali s tím, že dům bude muset projít kompletní rekonstrukcí. Proto jsme na doporučení oslovili architekty, kteří už měli podobné projekty za sebou a byli schopni naslouchat našim požadavkům.“ Majitelka dodává: „Přáli jsme si, aby si dům zvenku zachoval původní podobu, ale interiér jsme chtěli mít moderní.“
Oblíbené spojení
Vila byla postavená v roce 1933 podle návrhu Bertholda Schwarze jako letní sídlo. Přestože německy mluvící architekt židovského původu, rodák od České Třebové, stihl z Československa odjet těsně před německou okupací, zanechal především v Praze nemálo staveb. „Rekonstrukce a prvorepubliková vila je moje oblíbené téma,“ usmívá se Martin Rezek z architektonického ateliéru Sféra, „navíc tato se dochovala téměř v původním stavu, bez necitlivých přestaveb, které zastiňují původní myšlenku architekta.“
Ani známé jméno původního autora architekta a jeho kolegy nezaskočilo. „Naopak, je to výzva. Snažíme se vystihnout estetickou či jinou hodnotu domu a ctít ji, rozvíjet nebo doplnit novotvarem,“ přibližuje architekt svůj přístup. „Doplnit stavbu novotvarem vnímám jako pravdivý otisk současnosti.“
Funkční výzva
Přestože původní budova byla promyšlená a zajímavá, čekala na architekty řada výzev, s nimiž bylo nutné si poradit. Například byla vila pro potřeby majitelů malá. Respektive původně fungovala pouze jako letní dům, takže nepotřebovala tolik skladových prostor jako trvalé bydlení velmi aktivních lidí, nepočítalo se, že by se moc vytápěla, a zádveří nebylo potřeba vůbec. „Nedostatek prostor nám pomohla vyřešit svažitost terénu, díky níž byl dům částečně podsklepen a měl sokl s okny,“ říká Martin Rezek.
Majitelé si přáli velkou jídelnu, do níž se vejde celá rodina. Původní zimní zahrada se pro to hodila nejlépe
Zahradu vily totiž lemují dvě ulice, jedna vede dolů z kopce, druhá rovná přiléhá k nejnižší části. A právě z nejníže položené strany se vstupuje na pozemek. Zde přibyla garáž pro dvě auta s úložným prostorem navíc a k vile se dostavělo zádveří, pod něž se vešla dílna přístupná i zvenku po nově vykopané rampě. Stěna za rampou nově odděluje nižší, vstupní a příjezdovou část pozemku od výše položené zahrady.
Přístavba domu prospěla i přízemí, které mimo zádveří získalo navíc prostor pro toaletu, spíž a místnost pro domácí práce, tedy praní a žehlení. Z druhé strany vily směrem do zahrady se zvětšila bývalá zimní zahrada, aby se do ní vešel jídelní stůl pro dvanáct osob, jak si přáli majitelé. Na střeše jídelny vznikla u ložnice a koupelny majitelů velká terasa. Nová garáž i zádveří získaly vegetační střechy. „Kromě toho, že zelené střechy v létě zadržují vlhkost a neohřívají okolí, je na ně z pater domu opravdu hezký pohled. To nás velmi příjemně překvapilo,“ chválí majitelka.
Vizuální výzva
Otázku, jak zachovat ducha domu při aplikaci jiných prvků, museli architekti řešit z vnější strany domu. Původní dřevěné okenice ztratily při celoročním užívání objektu svůj význam, proto architekti použili jen jejich zelenou barvu a dali ji na rámy oken. Rohové okno u obývacího pokoje s výhledem do zahrady protáhli více k zemi a opatřili sedacím parapetem.
„Malou záhadou, pro kterou jsme nenašli zdůvodnění, byl fakt, že západní stěna domu natočená ke křížení ulic – tedy nejexponovanějším pohledům zvenku, navíc s nadzvednutou částí střechy jakožto výrazným prvkem – měla jen jediné malé okno. Rozhodli jsme se proto přenést sem motiv rohového okna z obývacího pokoje, takže stěna dostala novou podobu,“ líčí architekt.
Schodiště procházející celým domem má nestejně dlouhá ramena, dva pokoje jsou totiž v mezipatrech
Rohová okna ze zahrady i ulice mají střední sloupek ze šedých cihel, tedy stejného materiálu, který tvoří vyzdívku plotu. Opakující se prvky, barvy a materiály působí dojmem, jako by tak vila vypadala odedávna. Fasáda byla navíc opatřena kontaktním zateplením. „Aby zateplení na starém domě nebilo do očí, je třeba nově vyrobit ostatní vnější plastické prvky fasád jako parapety, římsy apod. a dbát přitom na to, aby odpovídaly proporčně,“ objasňuje Martin Rezek.
Rozehraný interiér
Možná se původní architekt vily inspiroval u svého slavnějšího předchůdce Adolfa Loose a jeho víceúrovňového pojetí interiéru, tzv. raumplanu, třeba jen hledal, jak zajímavě využít svažitý terén, každopádně dvě místnosti nad sebou přiléhající k nároží jsou přístupné z podest schodiště, takže jsou v podstatě v polopatrech.
Tyto místnosti mají nižší světlou výšku, a aby se do domu vůbec vešly, má roh budovy směrem ke křižovatce ulic nadzvednutou střechu, což vile dodává charakteristický vzhled. Atypicky umístěné pokoje byly ponechány pro hosty, zatímco majitelé využívají standardní podlaží.
Majitelé si přáli velkou jídelnu, do níž se vejde celá rodina. Původní zimní zahrada se pro to hodila nejlépe
Přízemí zabírá především obytný prostor s kuchyní, jídelnou, obývacím pokojem a výstupy do zahrady. V patře mají majitelé své oddělené zázemí. Z ložnice se prochází do koupelny a dále do šatny, případně na terasu. Další samostatná koupelna je určena pro hostinské pokoje, z nichž jeden leží kousek pod patrem a druhý zase nad, po cestě do nově obývaného podkroví, kde mají majitelé pracovnu. Nový vikýř s velkým oknem směrem do zahrady otevírá krásný výhled do kraje.
„Než jsme dům koupili, zvažovali jsme, zda bychom v našem věku neměli už hledat spíš něco bez schodů,“ vypráví majitelka. „Ale pak jsme si řekli, že se raději budeme udržovat v kondici než se vzdát krásných výhledů, takže běhání po schodech nahoru a dolů bereme jako trénink.“ „Pro případ, že by to nevyšlo, jsme pro jistotu nechali udělat skrytou přípravu pro vnější výtah,“ směje se majitel.
Autoři: Ing. arch. Martin Rezek, Ing. arch. Tomáš Stránský, Sféra
V roce 2006 založili Ing. arch. Tomáš Stránský a Ing. arch. Martin Rezek ateliér Sféra a postavili první dům. Od té doby se snaží provázet klienty procesem návrhu, stavebního povolení a realizace. Řešili byty, hodně rekonstrukcí a novostaveb rodinných domů, ale i zubní kliniku, administrativní budovu, obecní dům nebo třeba altán. Architektura v jejich podání není estetickou nadstavbou, ale jejím přirozeným základem.
Základní údaje
- Architekt a projektant: Martin Rezek, Tomáš Stránský, Sféra
- Zastavěná plocha: 134 m2
- Užitná plocha: 236 m2
- Nosná konstrukce: zdivo
- Izolace: kontaktní zateplovací systém
- Fasáda: hladká omítka, šedé cihly
- Střecha: pálené bobrovky
- Okna: dřevěná
- Vnitřní dveře: dřevěné
- Podlahy: dlažba, parkety
- Vytápění: plynový kotel, krb
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada č. 10/2023.
Zdroj: Dům & Zahrada, Sféra
