Zadavatelem byla mladá rodina s dětmi, kočkami a velkými dogami. Potřebovali velký prostor, který by byl jak otevřený, tak i s možností uzavření, aby se zvířata nedostala do kuchyně a obývacího pokoje. A samozřejmě, že s tím také přichází důležitý požadavek – aby všechny plochy byly výrazně trvanlivé a bylo eliminováno jejich opotřebení.
Vertikalita je zde výrazně umocněna
Architekti z RobitailleCurtis se rozhodli, že využijí vertikalitu domu a nevytvoří horizontální členění na jednotlivá patra, ale propojí je i svisle. V přízemí tak nacházíme jakési centrální atrium, které spojuje jak přízemí průhledy do kuchyně, obývacího pokoje a ke vstupu, tak i vertikálně až do třetího patra. Tato osa je zdůrazněna kontrastem k jinak převažující bílé barvě – svisle umístěným dřevěným žebrováním. Ve dvou patrech vytvořené zástěny z dřeva douglasky prostor rozdělují jen pocitově, ale nechávají prostor pro světlo a komunikaci.
Všechny podlahy jsou z litého betonu, nábytek je čistě bílý jen s detaily z jemné šedivé a tvrdý kontrast vsazuje právě dřevěné žebrování a pak černá okna nebo černý žebřík k ohromné knihovně v atriu. V přízemí hned vedle vchodu je umístěn zajímavý bílý box, v jehož vnitřku je nejen toaleta, ale také šatna. Box tak rozděluje prostor, ale jeho umístění do prostoru nechává místo přitom dostatečně průchodné.
Čtěte také
Čtěte také
Návštěva interiéru: Vídeňská klasika
Po schodech se majitelé dostanou do druhého patra, kde jsou ložnice majitelů, a pak až do třetího, kde jsou ložnice dětí. Ty už nemají nad atriem žádné zábradlí. Pádu z takové výšky zabraňuje lehací pružná síť, kde se dá skvěle odpočívat.
Zdroj: V2Com
