Zadavatelem byla mladá rodina s dětmi, kočkami a velkými dogami. Potřebovali velký prostor, který by byl jak otevřený, tak i s možností uzavření, aby se zvířata nedostala do kuchyně a obývacího pokoje. A samozřejmě, že s tím také přichází důležitý požadavek – aby všechny plochy byly výrazně trvanlivé a bylo eliminováno jejich opotřebení.

Architekti z RobitailleCurtis se rozhodli, že využijí vertikalitu domu a nevytvoří horizontální členění na jednotlivá patra, ale propojí je i svisle. V přízemí tak nacházíme jakési centrální atrium, které spojuje jak přízemí průhledy do kuchyně, obývacího pokoje a ke vstupu, tak i vertikálně až do třetího patra. Tato osa je zdůrazněna kontrastem k jinak převažující bílé barvě – svisle umístěným dřevěným žebrováním. Ve dvou patrech vytvořené zástěny z dřeva douglasky prostor rozdělují jen pocitově, ale nechávají prostor pro světlo a komunikaci.

Všechny podlahy jsou z litého betonu, nábytek je čistě bílý jen s detaily z jemné šedivé a tvrdý kontrast vsazuje právě dřevěné žebrování a pak černá okna nebo černý žebřík k ohromné knihovně v atriu. V přízemí hned vedle vchodu je umístěn zajímavý bílý box, v jehož vnitřku je nejen toaleta, ale také šatna. Box tak rozděluje prostor, ale jeho umístění do prostoru nechává místo přitom dostatečně průchodné.

Po schodech se majitelé dostanou do druhého patra, kde jsou ložnice majitelů, a pak až do třetího, kde jsou ložnice dětí. Ty už nemají nad atriem žádné zábradlí. Pádu z takové výšky zabraňuje lehací pružná síť, kde se dá skvěle odpočívat.

Zdroj: V2Com