Flóra jako životní náplň

„V tomhle domě bydlíme od Vánoc 2001, do té doby jsme ho opravovali. Zahrada přišla ale na řadu asi až o dva tři roky později, takže ji upravuji tak sedm let. Samozřejmě nevznikla celá naráz, začínali jsme logicky před domem, aby část viditelná z ulice byla hezká a upravená.“ Vzhledem k tomu, že zahrada je zálibou paní domu, nepočítala s pomocí odborníka a celou si ji navrhla sama. „Určitě jsem neměla předem promyšlenou koncepci, plochu jsem upravovala po částech podle toho, jak bylo třeba. Inspiraci jsem čerpala různě z časopisů, z televize a podobně. Například když jsme ukládali betonové tvarovky v části před domem, rozhodovala jsem se až na místě, jak je rozmístíme, neměla jsem to předem připravené. A pokud jde o znalost rostlin, zajímám se o ně celý život, byl to můj koníček od mala. Praktickou zkušenost mám pak z chaty, kde jsem začínala dělat svou první zahradu. Tady jsem potom už věděla, jak květiny a keře rozmístit podle prostředí, světelných podmínek, vlhkosti, kvality země a podobně. Ale baví mě všechno, co je se zahradou a s květinami spojené, aranžovala jsem je, dělala suché vazby… asi to mám po babičce… Chtěla jsem totiž být aranžérkou, ale před rokem 1989 to byl prominentní obor a bylo téměř nemožné se tam dostat. Tak mi to zůstalo alespoň jako koníček.“

Mnohotvárnost na malé ploše

S přihlédnutím k tomu, že se zahrada nachází v uliční zástavbě, je orientovaná optimálně - část před domem je sice obrácená na sever, na jaře tam proto vše kvete později, hlavní část za domem je ale otevřená k jihu. A když je v létě horko, je možné posedět na zastřešené terase… Zahrada je celkem malá, její plocha je proto vzhledem k tomu využitá více než plně. Dokonce se sem vešel i skleník. „Ten byl původně velký, nechávala ho stavět ještě babička, ale před třemi lety přišly kroupy a rozbily nám ho. A protože jsme ho celý stejně nevyužívali, rozhodli jsme se místo něj postavit menší, který nám bohatě stačí. Na získaném místě jsme pak vybudovali jezírko.“

Na přední zahrádce je trochu chladněji, jsou tam tedy vysázeny traviny, listnáče, jehličnany a mezi nimi vzrůstem nižší cibuloviny, takže na jaře je celý prostor pěkně barevný. Aby zahrádka nebyla fádní ani po zbytek roku, jsou zde i truhlíky s begóniemi a další hrnkové rostliny, zvyklé na trochu drsnější klima. Na „velké“ zahrádce je pak mix květin a keřů, osázených tak, aby zde byly rostliny zelené i kvetoucí, vysoké i nízké, lišící se barvou listů a podobně. „Většinu rostlin, které tu mám, jsem buď dostala, nebo jsem si je namnožila ze sazeniček. Třeba azalky, oleandry, fuchsie, ale i hortenzie či dokonce vistárie a podobně. Některé z nich jsem vytvarovala, jak se mi to líbilo. A zbytek jsem koupila. Mám tady třeba vistárii, u které dlouho trvá, než začne kvést, tak jsem ji vysadila ke starému stromu, který tu je už od 50. let a asi bychom ho pokáceli. Strom jí poslouží jako podklad, ona ho obroste a dohromady budou dekorativní po celou dobu, i ještě předtím, než začne kvést. Jinak jsou tu tedy opět traviny a mezi nimi kaktusy, protože se mi to tak líbí, většinu musím samozřejmě na zimu schovat, ale například venkovní opuncii mohu nechat na záhonku celý rok.“

Ústředním bodem zahrady je košatá jabloň. Velmi malebně však vypadá nejen kvůli svému vzrůstu, ale také proto, že je u ní zasazený dřišťál, který se po ní pne a dekoruje ji svými listy, a v létě i květy. „I tady mám všude spoustu hrnkových květin, které ale musím na zimu uklízet do sklepa. Je s nimi sice práce, ale zahrada je díky nim pestřejší a rozmanitější. Pokud jde o péči, zahrádku před domem udržuji tak jednou měsíčně a dvakrát až třikrát do roka zastřihnu stromky a keře. Zbylé části se věnuji sem tam, spíše když něco vidím, tak to vytrhnu, ale celkově moc času už není.“